Králíci se chovali na maso od nepaměti. Králíkárna byla snad v každém rodinném domě, péči o ně zastávali všichni členové rodiny. Králičí maso patří k jednomu z nejzdravějších mas všeobecně. Je lehce stravitelné, díky vysokému obsahu lecitinu má příznivý vliv na prevenci aterosklerózy. Cena králíka v dnešním obchodě je však stále velmi vysoká. A tak asi každého z nás, kdo má tu možnost, napadla myšlenka chovat králíky na maso. Kde však začít?

Králíkárna nebo volný chov?

 Nejprve je zapotřebí králíkům zajistit vhodné „bydlení“. Při stavbě králikárny je zejména zapotřebí brát v potaz, jak velké plemeno budeme chtít chovat. Je totiž obrovský rozdíl, zda se v kotci bude pohybovat ušák s váhou 3kg, nebo obr s váhou 8kg. Dnes by mělo být běžnou praxí zajistit zvířeti potřebný welfare, tj. vhodné podmínky k chovu. Králíci jsou velmi aktivní tvorové a držet např. Německého obrovitého strakáče v kotci, kde ušima mlátí o strop, je jednoznačně týrání zvířat. Nehledě na to, že zvířata všeobecně jsou schopna svou velikost přizpůsobit prostředí, ve kterém žijí. Na začátek počítejme s tím, že si pořídíme několik samic a jednoho samce. Každý bude bydlet ve svém kotci. V něm zůstanou také po připuštění a následném porodu. Problém nastane, jakmile králíčata začnou růst. A pokud se bude jednat o početný vrh, bude potřeba větší kotec. Takže buď budou samice stále bydlet ve větším kotci, anebo při stavbě králíkárny budeme na tuto situaci myslet a vybudujeme hned na začátku větší odchovny pro samice s mláďaty. Pokud nebudeme připouštět všechny samice najednou, stačím nám vybudovat 2-3odchovny. Králíkárna a tedy i kotce by měly mít vždy hloubku alespoň 70cm. Do šířky pak každý kotec 80cm pro střední plemeno a 110-120cm pro obří plemeno, na výšku ideálně 60-70cm. Na výšce jednotlivých kotců opravdu nešetřete, kromě pohodlí králíka, výšku oceníte zejména v létě, čím nižší kotce, tím větší horko v nich. Už tak je horko pro králíky hůře snesitelné než zima. Na dno každého kotce je vhodné dát nepromokavou podložku. Někdo pobíjí dno plechem, někdo dává lino, ovšem to většinou dlouho nevydrží, zvláště u samic, které ho během porodu většinou zlikvidují. V našem chovu se osvědčily tzv. gumy z dopravníkových pásů, pro králíky jsou většinou nezničitelné a králíkárnu samotnou přežijí. Velmi diskutabilní je spádování podlahy kotců pro odvod močoviny, či chov králíků na roštech. V těchto případech totiž králíci žijí bez podestýlky, tak aby močovina mohla volně odtékat. Pod rošty se umísťují vany, ve kterých se pro změnu močovina hromadí. Králíci žijí sice v čistotě, nepřítomnost podestýlky jim však způsobuje otlaky. Při budování králíkárny mysleme také na nepřízeň počasí. Pokud králíkárna bude stát volně mimo nějaký objekt, udělejme si střechu s přesahem. Jednak králíkům do kotců nebude pršet a sněžit, méně sálat sluníčko, ale také pro nás bude obsluha králíkárny pohodlnější při nepřízni počasí.

               Další, dnes velmi často využívanou možností ubytování mladých králíků k výkrmu, je vybudování odchovny na volném prostranství např. ve stodole, ve stáji apod. Ideální je zde vytvořit dva boxy /ohrady/, do kterých vypustíme samce a samice zvlášť /asi nikdo nechce porážet březí samice/. Jakmile bude možné odrostlá králíčata oddělit od matky, roztřídíme je podle pohlaví a přemístíme do boxů. Takové boxy mají nespočet výhod. Ovšem hlavní je úspora času. Ono se to možná nezdá, ale pokud je v jenom vrhu například 8 králíčat a máme „jen“ 5samic, jedná se o 40mladých… a ty již vyprodukují opravdu velkou hromadu hnoje. Úklid stáje je s lopatou otázka několika minut. Stejně tak krmení několikrát denně. Stačí nasypat granule do jednoho zásobníku v každém boxu. Pokud budeme myslet při stavbě těchto výkrmových boxů na „krmící uličku“ mezi boxy, budeme úplně nadčasoví. V krmné uličce nabízíme králíkům především seno, takže nedochází k jeho plýtvání a rovněž napáječky s vodou umístíme ze strany uličky. Vůbec nemusíme vstupovat do samotných boxů, pohybujeme se tak v čistém prostředí, ale také eliminujeme zavlečení bakteriálních nečistot do boxů.

Vybavení králíkárny

                Napájení králíků je jedním z hlavních faktorů ovlivňující jejich zdraví, potažmo zdravý vývoj. Jak jsme si již řekli, králíci jsou velmi aktivní zvířata. Pokud mají vodu v misce na podlaze kotce, velmi rychle si ji znečistí trusem, který jejich rychlým pohybem po kotci do misky napadá. Proto je již zcela běžnou praxí, že chovatelé králíků používají pro napájení králíků napáječky. Napáječek je na trhu celá řada. Nejčastěji jsou používány tzv. niplové napáječky. Plastový zásobník je opatřen kovovým hrotem, který se olizováním králíkem pohybuje a spouští tak vodu na jazyk přímo do tlamy králíka. Chovatelé zakrslých králíků znají podobné napáječky s kuličkou namísto hrotu. Někteří zejména větší králíci jsou však schopni tyto kuličkové napáječky hryzáním poškodit. Napáječka je opatřena víčkem, takže se do ní nedostanou žádné nečistoty. Ve specializovaných prodejnách chovatelských potřeb lze koupit různě velké napáječky. Lze je snadno uvnitř čistit, v případě potřeby je možné podat léky nebo preventivní prostředky pouze jednomu danému králíkovi. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit další možnost a tou je centrální napájecí systém. Po králíkárně je hadičkou ke každému kotci rozveden vodní systém, který začíná nahoře v jedné nádobě kde se všechna voda nachází a končí niplem na každém kotci. Obrovskou výhodou je jednorázové doplnění vody např. jednou za týden. Což oceníme zvláště v letních měsících při vyšší spotřebě vody. Absolutně se nemusíte bát, že by voda zezelenala. Může se zdát, že je tento způsob nevýhodný v případě onemocnění králíka a podávání mu léků ve vodě. Jednak není problém odpojit daný nipel od centrálního napájení a zaslepit záslepkou. Nicméně pokud se vyskytne zdravotní problém u jednoho králíka, vždy je lépe přeléčit celý chov, většina zdravotních komplikací se šíří mezi ostatními králíky velmi rychle.

                Na krmivo jsou nejvhodnější těžké betonové misky. Tím že králíci vše hryžou, plastové misky většinou nevydrží. Další variantou jsou zásobníky krmiva. Ideální jsou plechová krmítka, která se umístí z vnější přední strany kotce. Chovatel sype krmivo do zásobníku zvenčí, bez nutnosti otevřít kotec. Takové umístění oceníme zejména při agresivnějších samicích chránících si své mladé.

                Poslední nezbytnou součástí kotce králíkárny je seník. Lze koupit seníky v chovatelských potřebách, ty jsou ale většinou malé. Lépe je nechat si vyrobit seníky dřevěné, případně kovové, po celé hloubce kotce. Seno by měl mít králík vždy neustále k dispozici, velký seník nám usnadní práci. Opět musíme myslet do budoucna, aby jednotlivé části krmelce neměly velké mezery, ve kterých by mohla zvídavá králíčata uvíznout.

                Někteří chovatelé učí své králíky na králičí toaletu. U velkých králíků jsou běžně dostupné toalety příliš malé, proto používají toalety pro kočky. Pokud však již dopředu počítáme s kotcem vybaveným toaletou, je zapotřebí to zohlednit ve velikosti kotce, musí být větší.

                Určitá skupina chovatelů má velmi dobré zkušenosti s tzv. kotištěm pro samice. V podstatě se jedná o dřevěnou bednu s malým otvorem jako vchod pro samici. Samice si v něm připraví hnízdo sama. Kotiště je nejlépe umístit vně kotce, s otevíracími dvířky např. nahoře, takže chovatel může v kotišti kontrolovat mláďata. Používání kotících beden je dobré zejména v zimních měsících.

Pokračování příště…

Text : Kamila Zlámalová

Foto: Samphotostock a Kamila Zlámalová

www.minizoo-blondies.cz