V sérii následujících článků se budeme zabývat chovem suchozemských želv. Řekneme si něco o podmínkách vhodných pro chov želv, jakou stravu jim nabízet, zabrousíme do anatomie želv a jak rozeznat jejich pohlaví, jakým způsobem želvy zazimovat a v neposlední řadě si řekneme pár informací o legislativě CITES.

Chov želvy v teráriu

       Jedná se o nejčastější způsob chovu želv v teráriu, neboť většina lidí, žijících ve městech nemá jinou možnost. Při volbě velikosti terária je třeba si uvědomit, jaké dosáhnou velikosti želvy v dospělosti nebo zda v teráriu budou chovány pouze dočasně. V teráriu by měla být mělká miska s vodou, nějaký zdroj tepla a světla, vhodný je též nějaký úkryt v nejchladnějším místě terária.(upravený květináč; korek; kůru raději ne, protože plesniví). Vhodná je mělká miska nebo nějaký tácek, kam budeme dávat potravu, aby se na ni nenabaloval substrát.

       Největší nevýhodou chovu želv v teráriu je nedostatečný rozdíl denních a nočních teplot; dlouhá doba chovu při vysokých teplotách či nadměrné osvětlování želv. Je potřeba nejen dodržovat denní a noční rozdílné teploty, ale také je potřeba si uvědomit, že stále stejné podmínky v teráriu přestanou být časem pro želvu žádoucí!! Želví organismus potřebuje útlumové období. Teploty v teráriu by měly přes den být 22 až 25 °C, pod zdrojem tepla 30-35°C. Přes noc by měly klesat pokud možno alespoň na 20°C. Toto ovšem neplatí stále. Po několika měsících aktivity je velmi nutné, teploty snížit. Doporučuji jeden den v týdnu nesvítit vůbec.

       Také umístění terária v bytě by nemělo být poblíž ústředního topení nebo na okně, vystavovaném dlouhodobě přímému slunci. Je nutné brát na zřetel, že pokud stoupne teplota v místnosti, stoupne také teplota v teráriu, pokud zdroje tepla v teráriu nejsou ovládány termostaty. V teráriu by mělo být bodové světlo, pod kterým se budou želvy vyhřívat. Dnes mnoho výrobců nabízí bodová světla, která obsahují i UVB záření, které je nezbytné pro zdárnou činnost organismu nejen želv. Vyzkoušel jsem mnoho bodových světel s UVB od různých výrobců. Většinou jde jen o reklamní trik, protože jsem měl stejné výsledky i pod normální bodovkou. O tom mě přesvědčil i kolega, který u většiny takovýchto žárovek naměřil nulové hodnoty vykazovaného UVB. V mém množství odchovaných želv jsem měl skutečně možnost porovnat jak a při jakých druzích světel želvičky dobře prosperují. Přestože jsme nenaměřili také skoro žádné hodnoty u bodového světla Sunlight,musím uznat, že s touto bodovkou mám o mnoho lepší zkušenosti než s jinými. Nevýhodou je jejich vysoká poruchovost a o něco vyšší cena (cca do 300 Kč). Doporučuji schovat krabičku pro případnou reklamaci. Obyčejné žárovky jsou opravdu nevhodné, na rozdíl od obyčejných bodových světel, které v kombinaci se zářivkami mohou být zdárně používaný. Častým dotazem bývá, kolik watů má mít bodovka.Toto je odvislém velikosti terária, v malém teráriu stačí slabší bodovka a abychom docílili 35°C ,stačí dopilovat výšku. Silná bodovka může terárium přehřát! Používám zářivky Repti Glo 150 UVB, pod kterými jsme UVB naměřili. Je potřeba však vědět, že intenzita záření je nejvhodnější cca do 15 cm od trubice, pak velmi prudce klesá. Je třeba je umístit poměrně blízko nad zvířata.

        Topné desky a výhřev želv ze spodu považuji za nevhodný. V začátcích chovu jsem ve vnitřních výbězích nainstaloval výhřevné desky, které se používaly pro odchov malých selat. Želvy se na nich rády vyhřívaly, ale desku opustily, až když se jim organismus přehřál. Při osvitu shora dokážou zaznamenat přehřátí včas a odlezou na chladnější místo. Samci byli neplodní, samice snášely bez problémů, ale z jejich vajec se nic nevylíhlo. Po odstranění desek se opět plodnost obnovila. Želvy zkrátka břichem lezou po zemi a ohřívají si záda. Proto je vždy třeba přemýšlet jak to asi želvy v přírodě. Tak např. Několik dní dokáže pršet a být zima, ale několik dní v kuse Slunce nesvítí. Takže zapomenout rozsvítit problém není, ale zapomenout zhasnout už ano. Ve velkých teráriích lze použít 300 watovou lampu Ultravitalux, se kterou mám výborné zkušenosti, zejména u afrických želv požadujících vyšší nároky na teplo a UV. (nejspíš nemají vyšší nároky, ale spíše jsou schopni snášet vyšší ozáření a hlavně teploty).
Substrát pro chov želv teráriu

       Po výběru terária musíte vyřešit substrát, jaký bude pro želvičku vhodný. Substrátů je mnoho druhů a ne všechny se dají použít. Základní vlastností substrátu je udržení vlhkosti (hlavně přes noc).

Jako substrát lze použít:

•  mleté kokosové vlákno „lignocel“ (vhodné je i namíchané s pískem). Je potřeba ho udržovat vlhké. Znám případ, kdy želvám byla podávána nakrájená mokrá pampeliška přímo na lignocel,a želvy se tak najedli i suchého lignocele, který pak uvnitř želv nabobtnal a způsobil zácpu, na kterou zvířata uhynula. Jsem přesvědčen, že kdyby byl lignocel vlhčený, nestalo by se tak. Odrostlejší želvy již s tímto substrátem problém nemívají.

• hoblovačky jsou vhodné, nesmí být prašné nebo hodně měkké (aby je želvy nepojídaly). Za celou dobu chovu se mi stalo jen jednou, že mládě želvy mělo zapíchnutou třísku v zažívacím traktu a uhynulo.

• dále pak můžete do terária umístit kamínky, dřevěné chipsy, písek atd…

Nepoužívejte nic, co plesniví jako je seno, sláma, dále různé náplně do kočičích záchodků!!

Osvětlení želvího terária:

        V teráriu by mělo být bodové světlo, pod kterým se budou želvy vyhřívat a UVB žárovka. Dnes mnoho výrobců nabízí bodová světla, která obsahují i UVB záření, které je nezbytné pro zdárnou činnost organismu nejen želv. Vyzkoušel jsem mnoho bodových světel s UVB od různých výrobců. Většinou jde jen o reklamní trik, protože jsem měl stejné výsledky i pod normální bodovkou. O tom mě přesvědčil i kolega, který u většiny takovýchto žárovek naměřil nulové hodnoty vykazovaného UVB.

       Obyčejné žárovky („edisonky“) jsou opravdu nevhodné. Na rozdíl od obyčejných bodových (reflektorových) světel, které v kombinaci se zářivkami mohou být zdárně používaný. Častým dotazem bývá, kolik watů má mít bodovka.Toto je odovzeno velikosti terária. V malém teráriu stačí slabší bodovka a abychom docílili 40°C ,stačí dopilovat výšku. Silná bodovka může terárium přehřát!

       Používám zářivky Repti Glo 10 UVB, pod kterými jsme UVB naměřili. Pro správné osvětlení želvího terária je potřeba však vědět, že intenzita záření je nejvhodnější cca do 20 cm od trubice, pak velmi prudce klesá. Je třeba je umístit poměrně blízko nad zvířata.

       Topné desky a výhřev želv ze spodu považuji za nevhodný. V začátcích chovu jsem ve vnitřních výbězích nainstaloval výhřevné desky, které se používaly pro odchov malých selat. Želvy se na nich rády vyhřívaly, ale desku opustily, až když se jim organismus přehřál. Při osvitu shora dokážou zaznamenat přehřátí včas a odlezou na chladnější místo. Samci byli neplodní, samice snášely bez problémů, ale z jejich vajec se nic nevylíhlo. Po odstranění desek se opět plodnost obnovila. Želvy zkrátka břichem lezou po zemi a ohřívají si záda. Proto je vždy třeba přemýšlet jak to mají želvy v přírodě. Tak např. Několik dní dokáže pršet a být zima, ale několik dní v kuse Slunce nesvítí. Takže zapomenout rozsvítit problém není, ale zapomenout zhasnout už ano. Ve velkých teráriích lze použít 300 watovou lampu Ultravitalux, se kterou mám výborné zkušenosti, zejména u afrických želv požadujících vyšší nároky na teplo a UV. (nejspíš nemají vyšší nároky, ale spíše jsou schopni snášet vyšší ozáření a hlavně teploty).

Chov želvy na zahradě

       Nejlepší a nejvhodnější způsob jak chovat želvu na zahradě, a to z pohledu želvy je dopřát ji volný prostor na zahradě. Setkal jsem se s mnoha případy, kdy lidé chovali želvy naprosto přírodně a to i včetně zimování volně na zahradě desítky let naprosto bez problémů. Tento způsob má několik základních nedostatků. Občas chovatelé ani nevědí, kde se želva skrývá a tak čekají, až si sama určí, kdy se ukáže nebo ji musí složitě hledat. Je pravda, že si želva může nalézt svá oblíbená místa a nalézt ji, nemusí být vždy problém. Chovný prostor musí být dokonale oplocen, aby se želva nedostala (nepodhrabala) z pozemku, také otevřené jímky, bazény, kanály, vrátka, jsou problémová místa pro volně chované želvy a je třeba toto mít stále na paměti. Další problém je samozřejmě zimování. Ne vždy si želva dokáže najít příhodné místo k přezimování a obzvlášť první roky to nemusí klapnout. Např. se zahrabe do jílovější půdy někde v dolíku, kde se může utopit. Před zimováním je vhodné vědět, kde želva přebývá a na spánek je vhodnější ji přenést do sklepa. Velmi vhodné je vybudovat želvě přístřešek na příhodném místě, který pojme jako úkryt. Výhodou je, že o takto chovanou želvu nemusíme mít žádné starosti co se stravy týče. Sama si určuje roční biorytmus. Pokud se jí předčasně zatuční játra nebo jakkoli onemocní, vyhledá si podmínky k životu tak, aby její imunitní a biologický systém byly plně zachovány. Pokud jsem měl možnost posoudit dlouhověkost v zajetí, tak takovým to způsobem se želvy dožily nejdelšího věku. Pokud se někdo rozhodne takto želvu chovat, doporučuji odrostlejší zvíře, nejlépe několikrát zimované v našich podmínkách. Lidé, kteří chtějí takto chované želvy rozmnožovat, odchytí snůšky velice vzácně a zahrabaná vajíčka nalézt na zahradě je prakticky vyloučené. Chcete-li pouze jednu želvu na zahradu, je vhodnější samec, bývají kontaktnější.

       Čím je výběh větší, tím je lepší. Je pravda, že želvy nejsou na prostor tak náročné jako jiná zvířata. Želvy v mém zařízení jsou od narození zvyklé na větší počet jedinců chovaných pospolu, netrpí stresem, dokonce ani nevyužívají nabízený prostor v plném rozsahu. Pokud jsou zvířata spokojená, nemají dobu kladení či páření, jsou dny, kdy většina zvířat ráno vyleze před boudu se nahřát, nažerou se též poblíž boudy a aniž by se šla proběhnout po terénu, nebo dokonce popolézt na lepší trávu a zase zalezou do úkrytu. Ve venkovním výběhu by měl být co nejdelší přístup na slunce, stačí vždy během dne osluněná pouze část výběhu, přičemž nejvhodnější je ranní slunce svítící přímo do otvoru boudy. Před otvorem je třeba nemít velký schod, aby se želvy nepřeklopily. Též nevhodné je mít výběh na plném slunci, bez možnosti stínu. Kombinace s keři či stromy je velmi vhodná. Ovocné stromy mohou poskytovat nejen stín, ale i potravu. Pozor na malé želvy pod stromy s jablky nebo hruškami, mohou na ně spadnout. Misku s vodou volit raději větší, aby se tam mohla zvířata vykoupat, navštěvují-li ji divocí ptáci, je velmi vhodné ji čistit častěji. Při budování výběhu určitě neopomeňte, že mnoho druhů želv má snahu se podhrabávat (především Testudo horsfieldi), a tak tedy přepažení zabudujte několik desítek centimetrů do země.

Kombinace venkovních a terarijních podmínek pro chov želv

       Je potřeba znát pár okolností, aby byla kombinace venkovních a terarijních podmínek pro chov želv přínosem a ne pravým opakem. Jarní sluníčko je pro želvy, které žily celou zimu pod umělým světlem velice prospěšné, ale nechceme-li, aby se zvířata zazimovala, dáváme je na slunce jen na pár hodin a na noc je dáváme opět do terária. Pozor, želvy, které trpěly nedostatkem UVB, nesmíte vystavovat plnému slunci dlouhou dobu. Je to jako u lidí, na prudké sluníčko si musí i želví organismus postupně navyknout, jinak dojde k popálení kůže. Želvy, které byly chovány v nočních teplotách okolo 20 °C v teráriu a rozhodneme se je ponechat už ve venkovním výběhu, je i noční pokles letních teplot na 15°C změna k „horšímu“. To u nich může vyvolat stagnaci (je to přirozené, není to nic, čeho bychom se měli bát) a jejich organismus vyžaduje odpočinkovou fázi. Tady začíná tak trochu chovatelský oříšek, neboť zde dochází k rozdílům v chování nebo lépe -potřebám jednotlivých druhů a poddruhů želv rodu Testudo. Jeden typ Testudo hermanni chce spát a jiný aktivitu nepřerušuje. Také zvířata jinak reagují i podle jejich fyzické kondice. Testudo graeca a marginata mají v takovýchto přechodech větší sklony dostat rýmu.(viz rýma) Dokážu se plně vžít do situace, kdy domácího mazlíčka na kterého si zvykla celá rodina, musíte najednou vystavit chladným nočním teplotám a nechat ho opuštěného někde pod keřem ve venkovním výběhu. Většině našich lidských matek toto rozum nechce akceptovat a své lidské city převádí i na želví mazlíčky. Tak se často stává, že některé nejvzornější lidské matky nebývají nejvhodnějšími chovatelkami. Cit mateřský je potřeba zaměnit za cit chovatelský, to znamená rozumový a z našeho pohledu drsný. Želvu, kterou jsme se rozhodli po část roku chovat ve venkovním výběhu, je vhodné nechat ji venku i přes chladnější období a nenosit ji zpět do terária! Pokud se rozhodne její organismus jít do klidového útlumu, je třeba ji nechat „odpočinout“. Malý mrazík pak želva zvládne určitě lépe v trávě venkovního výběhu, než žárovku a přehřátí v teráriu!

Chov želvy v bytě

       Chov želvy v bytě považuji za nevhodný, ale znám případy, kdy byly želvy chovány naprosto volně po bytě, a to po mnoho let. Nelze však chovat takto malé želvy. Nemají potřebnou vlhkost, na kterou jsou závislejší, než velké. Dále na podlaze v bytě je přeci jen chladněji, tak se želvy dostávají do stavu, kdy méně jedí a trávení je pomalé nebo se zpomaluje natolik, že výdej energie, aby se želva udržovala v činnosti, je vyšší než příjem. Velká želva tato období ustojí lépe, ale malá nikoli. Malá želva bez problémů přežije dlouhou hibernaci v nízkých teplotách, protože nespotřebovává energii, ale stejně dlouhou dobu zalezlá někde pod postelí v bytě neustojí! Přizpůsobit želvu na chov po bytě, považuji pro ni za větší zkoušku, než ji ponechat na zahradě svému osudu. Krunýř malé želvy také nemusí ustát zašlápnutí. Znám případ samce Testudo hermanni, který žil s ostatními členy bytu v naprostém souladu a naprosto svobodně dlouhou dobu. Vždy si dokázal najít slunný plácek u otevřeného okna, obtěžující fretku ignoroval, po zakrslém králíčkovi pojídal bobky a dokonce vozil papouška, aniž by mu to dělalo nějaké problémy.

Text a Foto: Jan Haltuf