Prostředí zvířat významným podílem ovlivňuje nejen jejich zdravotní stav, ale působí také na jejich užitkovost nebo například welfare. Pro vytváření dobrých podmínek pro chov hospodářských zvířat je třeba o toto prostředí pečovat a podílet se na jeho uchovávání. A právě faktory prostředí, jenž nás obklopují a negativním či pozitivním směrem nás ovlivňují, se zabývá zoohygiena. 

Mikroklima

Protože makroklima může chovatel ovlivnit jen do nepatrné výše, je třeba, aby svoji pozornost věnoval převážně tzv. mikroklimatu, které může ve stáji ovlivnit z podstatné části. Patří sem například: 
- teplota a vlhkost vzduchu
- proudění vzduchu
- osvětlení a sluneční záření
- hluk
- barometrický tlak, složení vzduch
- prach a mikrobiologické znečištění
Udržování všech těchto ukazatelů má vliv na zdravotní stav i užitkovost hospodářských zvířat. Pro každý druh a kategorii zvířat je třeba jednotlivé ukazatele posuzovat zvlášť. Jinou teplotu bude mít termoneutrální zóna pro dojený skot, jinou pro brojlerovou drůbež. Stejně tak budou platit jiné „ideální“ podmínky pro halu se selaty těsně pod odstavu a jiné pro prasata ve výkrmu. 

Jedním ze základních pilířů pro udržování zoohygieny v chovech hospodářských zvířat je tzv. DDD. 

DDD = desinfekce, desinsekce, deratizace

Desinfekce spočívá v likvidaci a eliminaci choroboplodných zárodků v prostředí zvířete. Ošetřovány jsou nejen stájové prostory chovaných zvířat, ale také oděvy, nástroje nebo voda. 

První část „desinfekce“ spočívá v mechanické očistě prostorů nebo zařízení. Aby bylo dosáhnuto maximálního účinku desinfekční látky, je třeba tuto mechanickou očistu provést velmi důkladně. Následně, po vyschnutí prostorů či zařízení, je možné desinfekční prostředek aplikovat. 

Dle aplikace můžeme desinfekční prostředky rozdělit na: 
- chemické – jodové přípravky, hydroxidy a kyseliny, soli, chlorové přípravky aj. (ošetření pupku mláďat, ošetření poranění)
- fyzikální – sterilizátory, autoklávy, ultrafialové záření. 

Desinsekce (insect = hmyz) má za hlavní cíl likvidaci (případně omezení) hmyzu a členovců. Tyto organismy jsou velmi často přenašeči nebezpečných nemocí a podílejí se na snižování vlastní užitkovosti zvířat. 

Na základě toho, jak je hmyz likvidován, rozlišujeme desinsekci: 
- mechanickou – spočívá v mechanické očistě prostorů (čímž dochází ke zničení vývojových stádií hmyzu) a zabránění jejich následnému vniknutí (sítě aj.)
- fyzikální – využití fyzikálních procesů (např. elektrické lapače, horká voda)
- chemickou – využití chemických látek určených k likvidaci hmyzu a členovců (lepy, granule, nátěry, plyn). Zde je třeba vždy dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k ohrožení zdraví hospodářských či domácích zvířat i přítomných pracovníků. 
- biologickou – k likvidaci jsou využívány jiné organismy (např. ptáci, kočky). 

Deratizace (ratus = krysa) má za úkol, jak již název vypovídá, hubení hlodavců. Ti jsou nejen přenašeči nebezpečných nákaz a onemocnění, ale velmi často způsobují i významné škody zemědělských komodit. 

Deratizaci je možné provádět mechanicky (za pomoci pastí) nebo chemicky. 

Základ deratizace spočívá v několika po sobě jdoucích krocích: sledování a monitoring výskytu a koncentrace hlodavců, volba přípravku a účinné látky, plánování rozvrhnutí nástrah, položení návnad a jejich průběžná kontrola (případně doplnění) za současného sbíraní uhynulých těl hlodavců. Následně jsou zbylé návnady zlikvidovány a celá operace je ve stanoveném intervalu zopakována. 
 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Adobe Stock