Rod zahrnuje 5 druhů vzrůstem menších rybek podobajících se divokým gupkám, tedy rybkám druhu poecilia reticulata, kdy převážně samice nesou rysy samic gupek a na to bohužel doplatil i komerční prodej, kdy jsou samice micropoecilií nahrazovány dostupnějšími samicemi pavích oček.

Ryby to jsou poměrně teplomilné, některé populace obývají pobřežní zóny s brakickou vodou, jiné zase prostředí s měkkou vodou, tak jako tak to nejsou pro chov v zajetí vůbec snadné ryby, nikdo ani neví proč, nebo kdo ví, nepoví. Chovatelé zkoušejí různá prostředí, různé parametry vody i napodobování různých klimatických změn a období, aby se co nejvíce přiblížili podmínkám v domovině jednotlivých druhů a někdy i konkrétních populací, ale výsledek končí stejně. Udrží se v několika málo generacích a chov v zajetí končí, a to je až na některé asijské velkopěstírny celosvětový problém.

Dva soupeřící samci micropoecila parae

V akváriích je z neznámého důvodu problém je z dlouhodobého hlediska udržet, velkopěstírny zabývající se komerčních chovem některých druhů micropoecilií pro jejich následný vývoz do celého světa vědí jak na to, aby zajistili ohromné množství ryb pro komerční prodej, takže se jim reprodukují další a další generace. Na druhou stranu možná ani oni recept jak na ně neznají a pouze se rybám v jejich podmínkách v chovných bazénech pod otevřeným nebem jen náhodně daří, třeba je tam něco trošku jinak, a proto takový chov funguje.

Osobně se tomuto rodu usilovně věnuji mnoho let, hledám různé informace na internetu z jejich přirozeného prostředí, různé články a poznatky od chovatelů z celého světa, jestli se neusměje štěstí a nenarazím na nějaký poznatek, o kterém nevím. Jsem si jist, že recept jak na ně bude v nějakém malém detailu, nepatrné změně, ale doposud jsem nic neobjevil.

Chovatelé po celém světě, kteří o nich píší, uvádějí, že je vždy udrželi relativně malou chvilku a za několik generací o ně přišli (obvykle jsou uváděny dvě až čtyři generace a chov končil). Já mám také podobnou zkušenost. Za tu dobu jsem zkoušel několik druhů, jejich barevných forem i různé soužití barevných variací u jednotlivých druhů, ale obvykle třetí generací chov končil. Ryby zakoupené z dovozu velmi dobře prospívaly, ochotně se množily a mladých ryb bylo víc než dost, podobně na tom byla i ta první generace narozená v zajetí, s tou další ale už byly problémy, mladých ryb méně, gravidních samic také, sem tam se objevovaly porody, kdy byl uhynulý potěr, velmi často ne plně vyvinutý, což svědčí o nějaké chybě.

Mladá gravidní samice generace F1 narozená v akváriu

V případě, že by byl porod předčasný, se dá pochopit, že by tomu odpovídal i stupeň vývoje potomstva, nicméně porod tady časově odpovídal běžné délce březosti, ale přesto stupeň vývoje potomstva nikoli. Mladých ryb, které tedy dorostly do pohlavního věku, už bylo mnohem méně, ač samci projevovali aktivitu a se samicemi se pářili, z nějakého důvodu bylo gravidních samic mnohem méně, řekl bych až razantně méně, porodů mrtvých nebo nevyvinutých mláďat přibylo, a tím pomalu končil chov konkrétní populace držené v zajetí.

Četl jsem článek, kdy byl prováděn výzkum u micropoecilia parae v jakési kanadské instituci, kdy zkoumali barevné formy, kterým dávají samice při námluvách přednost a naopak o které zájem nejeví v případě, že je v okolí dominantní barevná varianta. Zmínili, že je drží ve 20l elementkách s dešťovou vodou, kam přidávají vrchovatou polévkovou lžíci soli, a že po 6 nebo možná 7 generacích, to si už přesně nepamatuji, výzkum pro dostatečné informace ukončili.

Je škoda, že nezveřejnili podmínky, za jakých okolností byly ryby drženy, protože evidentně zde neměli problém s opakovanou reprodukcí po mnoha generacích, ale to je snad jediná zmínka o více než 4 generacích v zajetí. Bohužel pokusy při jejich chovu u soukromých chovatelů nejsou levná záležitost, kdy se dle druhu, barevné formy, ale i konkrétního dovozu cena ryb pohybuje od zhruba 150 Kč do více než 500 Kč za kus, navíc jeden pár nic neznamená, je zapotřebí si opatřit minimálně 4 nebo 5 párů, aby byl prostor na případné chyby. Také není známo stáří zakoupených ryb, což může chov předčasně ukončit, nebo alespoň zkrátit…

Dospělý samec micropoecilia parae formy melanzona yellow

V současném chovu se u mě nachází micropoecilia parae melanzona yellow zakoupená v roce 2023 v počtu 4 párů. Ryby z dovozu stále ještě v omezeném počtu žijí, mladé ryby z první generace narozené v akváriu dorostly do reprodukčního věku, samci o samice projevují velký zájem, potěru od původních ryb v různých velikostech je opravdu dostatek. Vše má tedy klasický průběh jako vždycky. Nicméně z mé strany jsem změnil oproti předešlým pokusům způsob chovu.

Digitální spínací hodiny, které spouští a vypínají ohřev vody společně se světlem

Po konzultaci s různými chovateli jsem také najel na režim den a noc, což znamená, že ráno okolo 5:00 se rozsvítí klasické stropní světlo v rybárně, v 8:00 časovač zapne silnější osvětlení přímo nad akváriem a zároveň s ním se zapne i topítko, které pozvolna ohřeje vodu na 27-28 °C, ve 21:30 časovač vypne osvětlení společně s topítkem, po 22. hodině se vypne světlo v rybárně úplně a do rána klesne teplota vody na 23-24 °C. Kolegové ještě místo běžného osvětlení nad nezakrytou částí hladiny používají UV světlo, které nahrazuje sluneční paprsky, v brzké době se chystám nahradit klasické osvětlení za 70W UVB výbojku s předřadníkem, kterou používám při chovu suchozemských želv.

Vodu v akváriu jsem poprvé použil dešťovou s přídavkem soli pro mořská akvária v dávce 7 g na 1 l vody, abych napodobil vodu brakickou. Vodu měním každé tři týdny, kdy vypustím přibližně polovinu 70l akvária, kterou doplním převážně dešťovou vodou, a jednou za čas přiliji i část vody ze studny, abych rybám trošku změnil parametry. Na nejteplejší měsíce půjde několik ryb ven pod širé nebe do 350l PVC nádoby s běžnou studniční vodou bez přidané soli. Nádoba je od konce února napuštěna, osázena různými rákosinami v zavěšených koších a množstvím šípatkovce, aby se voda tzv. „zaběhla“ a vytvořily se potřebné mikroorganismy.

Malá elementka vložená do chovné nádrže, která slouží jako porodnička pro březí samice

Vzhledem k velké predaci dospělců vůči potomstvu v akváriu je nutné nechat rodit samice samostatně po jedné v porodničkách, v případě, že by porod proběhl v chovném akváriu, potěr postupně za několik dní dospělci uloví a zpestří si jídelníček. Aby se zajistil stejný teplotní režim i rodícím samičkám, vkládám 2l elementky přímo do chovné nádrže. Rybárnu mám poměrně studenou a malé množství vody by tak relativně brzy zchladlo na stálou teplotu zhruba 22 °C, a to by určitě pro březí samice teplomilného druhu ryby nebylo vhodné. Chovné hejno i potěr krmím dvakrát denně, a to vždy ráno vylíhlou žábronožkou solnou a pak odpoledne buď menší dávkou kvalitní vločkové potravy, kterou střídám s drobnou živou, anebo mraženou potravou.

Různě starý potěr od původních ryb z dovozu

Základem chovu micropoecilií je rozmanitá živá strava, černé komáří larvy a vodní plankton je ideální volba

V současné době se někdy micropoecilia uvádí již jako poecilia, ale ať v tom není zmatek, používám ten první a mezi chovateli mnohem známější název. Z pěti výše zmíněných druhů micropoecila to jsou tyto:

Micropoecilia parae – popsána v roce 1894 Eigenmannem, která dorůstá velikosti 3-5 cm dle pohlaví, pochází z jižní Ameriky.

Micropoecilia bifurca – popsána v roce 1909 Eigenmannem, ryby dorůstají velikosti 3-5 cm podle pohlaví a její domovinou je Venezuela až Francouzská Guyana.

Micropoecilia branneri – popsána v roce 1894 Eigenmannem, její velikost je 3-4 cm, najdeme ji v dolním povodí Amazonky.

Micropoecilia minima – popsali ji teprve v roce 1997 Costa a Saraff, je nejmenší ze všech druhů, kdy samec dorůstá 1,5 cm a samice přibližně o centimetr více, žije v řece Rio Guama.

Micropoecilia picta – popsal ji Regan v roce 1913, dorůstá 3-5 cm, areál výskytu je Trinidad a Tobago, Guyana, Surinam, Brazílie a Francouzská Guyana.

Určitě by to byla velká úleva, kdyby se konečně našel způsob, jak prozatím alespoň ty méně náročné druhy udržet dlouhodobě v zajetí, a éru pokusů a omylů by nahradila radost z chovu těchto pestrobarevných a zajímavých ryb.
 

Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský