Roztomilá, společenská, zvídavá, vakoveverka létavá může být dokonalým mazlíčkem a nebo také postrachem domácnosti, před kterým musíte hlídat i záchodovou mísu. 

Vakoveverka létavá (Petaurus breviceps), vačnatec s noční aktivitou, se ve volné přírodě vyskytuje v jihovýchodní Austrálii, zvláště v jižním Queenslandu a většině Nového Jižního Walesu.

Vakoveverka má jemnou, světle šedou až světle hnědou srst, která na spodní straně těla přechází do béžové. Délka jejího těla se pohybuje mezi 16-21 cm a dalších 16-21 cm připadá na ocas. Větší samci dosahují hmotnosti 100-160 g, samice váží mezi 80-135 g. 

Druhové jméno “létavá” získala vakoveverka podle plachtících blan natažených mezi předními a zadními končetinami, které jí umožňují plachtit až na vzdálenost 50 m a pohybovat se tak mezi stromy. Díky této schopnosti se může vakoveverka efektivně vyhýbat predátorům i hledat potravu - od hmyzu v létě po mízu a nektar v zimě, ale nepohrdne ani malými obratlovci, ptačími vejci a ovocem.

Vakoveverky létavé žijí ve skupinách, které tvoří až 7 dospělých jedinců a jejich mláďata. Samice může mít až dva vrhy za rok, obvykle po 2 mláďatech. Jelikož jde o vačnatce, tráví mláďata prvních zhruba 60 dnů ve vaku. Ještě rok však zůstávají ve skupině s matkou. Ve volné přírodě se vakoveverky dožívají průměrně 9 let, v zajetí kolem 12, s maximální zaznamenanou délkou života 17,8 let (viz Human Ageing Genomic Resources). 

Plachtící batole

Se svým roztomilým vzhledem (jen se jí podívejte do očí) a společenskou povahou si vakoveverka přímo říká o pomazlení. Přesto však nejde o zvíře vhodné pro malé děti. Tento vačnatec má drobné, křehké tělo, které nesnese hrubé zacházení. Navíc po vypuštění z výběhu vyžaduje neustálý dohled. Vakoveverka je totiž velmi zvídavá, což se často projevuje shazováním předmětů, lezením do zakázaných míst (několik vakoveverek se prý dokonce utopilo v záchodové míse) a také hledáním způsobu, jak se dostat z klece. A když vám uteče, připravte se na to, že odchyt bude připomínat opičí dráhu. 

Na druhou stranu, pokud máte zkušenosti s chovem papoušků, jste vybaveni víc než dost. Pár rozdílů by se sice našlo (třeba to, že vakoveverka je noční tvor), ale u pořizování papoušků i vakoveverek musíte počítat s tím, že si domů odnesete zvíře s chováním létajícího (plachtícího) batolete, které nikdy nevyroste.

Zařizujeme ubytování

Pokud jsme vás předchozími odstavci od chovu vakoveverky neodradili, asi vás zajímá, co takový mazlíček potřebuje. Za prvé, společnost, a to nejlépe další vakoveverky. Pořiďte si tedy minimálně 2. Za druhé, hodně místa. Klec, v lepším případě voliéra, pro dva vačnatce by měla mít rozměry alespoň 92 cm x 61 cm x 102 cm. Stěny by mělo tvořit drátěné pletivo nebo kovové mříže s malými mezerami, aby se jimi vakoveverka neprotáhla. Výběh umístěte do místnosti, kde budou moci vaši mazlíčci přes den nerušeně spát a zároveň se zde teplota bude pohybovat mezi 15-30 °C.

Do výběhu přidejte nějaký úkryt, např. látkový vak, dřevěnou ptačí budku, plastový domeček apod., větve na šplhání (nepoužívejte větve meruňky, černého ořechu, třešně a broskve - jsou pro vakoveverky toxické) a hračky, například hračky pro ptáky, žvýkací hračky, žebříky, zvonky, cvičná kola, tunely a míče. Na dno umístěte podestýlku, můžete použít seno nebo papírové ručníky. 

Čím vakoveverku krmit?

Stravu by mělo ze 75 % tvořit ovoce/zelenina a z 25 % bílkoviny. Vhodná jsou jablka, meruňky, banány, bobulovité ovoce, meloun, mrkev, třešně, kukuřice, datle, fíky, hrozny, ořechy (syrové a nesolené), broskve (kromě pecek, ty jsou toxické), hrušky, ananas, švestky, jahody či slunečnicová semínka. Jako zdroj bílkovin dobře poslouží hmyz (mouční červi, cvrčci), maso (nízkotučné krůtí, vařené kuře bez kůže), vejce natvrdo, jogurt, tvaroh nebo tofu.

Vakoveverky bývají v jídle poměrně vybíravé, a tak vám nezbyde než zkoušet, co zrovna těm vašim zachutná. Aby jim kvůli jejich manýrům nechyběly živiny, přidejte občas do stravy multivitamin pro plazy nebo doplněk vápníku s D3. Někteří majitelé krmí své svěřence jednou denně za soumraku a někteří dvakrát denně, ráno a večer. Opět vyzkoušejte, co bude vašim mazlíčkům nejvíce vyhovovat. Čerstvá voda musí být dostupná vždy, nejlépe v napáječce i v misce.

Jak se s vakoveverkou spřátelit?

Proces sbližování byste měli začít co nejdříve, ideálně před 12. týdnem od vyjmutí mladé vakoveverky z vaku. Hrajte si s ní, můžete si ji dát do náprsní kapsy a nosit po bytě a dávejte jí pamlsky, aby si spojila vaši ruku s něčím příjemným. Pokud se jí budete věnovat alespoň 2 hodiny denně, měla by se s vámi v rozmezí několika týdnů skamarádit. Jen nesmíte zapomenout na její průzkumné, někdy lehce sebevražedné choutky. 

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Adobe Stock

Zdroje: Human Ageing Genomic Resources, Bird & Exotics Veterinary Clinic, VetCare Pet Hospital, PetMD