Dnešní pojednání je zaměřeno na plemena vzniklá v současné Velké Británii, případně v jiných zemích Západní Evropy jako výstavní obdoby poštovního holuba. Tato malá, ale typem nápadná skupinka holubů, se honosí specifickými tvary hlav, zobáků, ozobí, postav a postoje, díky níž chovatelům nevadí určitá střídmost projevující se v omezené barevnosti, do velké míry vycházející z  původní palety barev holuba poštovního, jimiž jsou rázy modrý pruhový, modrý kapratý a tmavý, červeně plavý (pruhový), červeně plavý kapratý a tmavý. Vzácné jsou rozředěné varianty uvedených zbarvení (stříbřití a žlutě plaví), jakož i formy plnobarevné (černé, stříbrné) a se ztrátou pigmentace (zbarvení bílé).  

Holubice hnědá kapratá show homera z chovu Pétera Darázse, Maďarsko

Mezi dotyčná plemena patří především nekorunovaný král celé této skupiny anglický výstavní, známější pod mezinárodním termínem show homer. Druhé místo můžeme přisoudit exhibičnímu výstavnímu (exhibition homer), jehož ojedinělost před pár lety objevilo též několik českých chovatelů a výrazný zájem o ně byl určitou dobu i v zemích Orientu. Další v pořadí je ryzí výstavní, mezinárodně zvaný genuine homer, jehož zdobí vedle svérázné klenby hlavy i zavalitější a kompaktní postava a posledním ze zástupců je antverpský výstavní (antwerp homer), jenž je nositelem kompaktního tělesného typu se zaoblenými proporcemi hlavy a tupým zobákem. Výstavní plemena mají velmi často perlové zbarvení očí, jenž je u poštovních holubů dalece rozšířenější než žluté/oranžové/červené či tmavé oči okrasných holubů. Co mají tato plemena společná a čím se liší si připomene v následujících řádcích.

Modrý kapratý show homer z chovu Pétera Darázse, Maďarsko

Výletek show homera z chovu Pétera Darázse, Maďarsko

Nejdříve se v kostce zmíníme  – pro konstruktivnější pojetí tématu – o dvou plemenech, jenž slouží za předchůdce poštovního holuba a dodnes jsou na výstavách výrazně zastoupena. Hovoříme o holubech kariérech a dragounech.

Kariéři byli  dle studie německého genetika a historika Axela Sella známi jako „lodní holubi“ a využíváni již v dávné minulosti tureckou říší při přenášení důležitých zpráv. Jejich popis je dokládán téměř v každém díle holubářského odvětví ze 17., 18. a 19. století, kde byli popisováni jako králové holubů, jenž nejenže disponovali výtečným orientačním smyslem, ale měli též delší zobáky a vyvinuté obočnice a ozobí. Moderní vysoký kariér vznikl v Anglii přes křížení s francouzskou bagdetou, jenž přinesla do nového typu kariéra výšku a délku. Vznikl tak majestátní holub, nesrovnatelný s původním „nositelem zpráv.“ Kariér, někdy zvaný též anglickou bagdetou, se dnes vyznačuje extrémními délkami krku a nohou, dlouhým zobákem (od středu oka do konce zobáku měříme vzdálenost nejméně 55 mm), jenž ve vyšším věku obaluje ozobí ve tvaru typického ořechu. Má výrazné obočnice, jenž by měly mít u očního kruhu kosočtvercový tvar. Je to holub velmi impozantní, ale dodnes docela lekavý.   

Kariér hnědý

Dragouni patří k nejznámějším předchůdcům poštovního holuba, díky nimiž moderní sportovní poštovní holub vlastně vznikl za účasti některých racků a dalších plemen schopných rychlého letu a s dobrým orientačním smyslem. Moderní výstavní dragoun vznikl až v Anglii z tureckých holubů a horsemana, ustálily se postupně dva typy. Vznikl nejdříve birminghamský typ, což byli drobnější, zjemnělí holubi s delším zobákem a krkem, vypadající jako kříženec mezi kariérem a dragounem. Z nich pak vzešel londýnský typ, jenž se postupně prosadil po celém světě. Měl širší hruď, klenutou dopředu, silnější a kratší krk, širší hlavu a tupější a silnější zobák. Vykazoval též nižší nohy. Do zušlechtění moderních dragounů již byli dále používáni především ve století dvacátém tradiční plemena vzešlá z poštovních holubů, o nichž je toto pojednání.  

Dragoun modrý pruhový

Ryzí výstavní holub byl došlechtěn ve dvacátých letech 20. století ve Velké Británii, klub byl založen v roce 1923 a za plemeno byl uznán v roce 1924. Jeho rozšíření v kontinentální Evropě bylo velmi pozvolné a dá se říci, že teprve v posledních letech je jeho „kontinentální“ populace velmi silná, velmi jednotná a také šlechtitelsky progresivní. Oproti létům předchozím se podařilo obrovsky zapracovat na postavách, tvaru hlav a zobáku, kdy holubi vypadají napříč rázy doslova jako jeden.  Na první pohled vás na tomto plemeni zaujme ojediněle tvarovaná hlava, jenž je nápadná svojí šířkou, ale ještě více svým pěkně klenutým zakulaceným tvarem. Na oblouk hlavy navazuje silný zobák, střední délky, jenž je vodorovněji nesený. Obrovský pokrok prodělaly postavy, jenž jsou kompaktní, silné, krátké a výtečně osvalené. Přiměřené jsou k nim postoj a zadní partie.

Ryzí výstavní červeně plavý kapratý

Ryzí výstavní modrý pruhový

Exhibiční výstavní holub je docela statné postavy, se zvětšenými délkami krku, nohou, postavy i ocasu, ale hlavní směr jeho šlechtění opět připadá na hlavu, jenž má vykazovat „orlí“ výraz. Ten vyvolává především dobrá šířka hlavy, která zajišťuje, že se horní klenba hlavy dostává nad oči jako u orlů. Hlava vůbec je zcela specifická, vykazující rovný tvar své horní linie, prostupující od ozobí, přes čelo a temeno až k ostře spadajícímu záhlaví. Zobák je široký, tupý a silný. Čím více „přísný“ má tento holub pohled, tím je cennější, neboť je to výsada silnohlavých a silnozobých jedinců, jejichž dosažení je chovatelsky velmi obtížné. Majestátní výraz je podpořen perlovým (čistě bílým, pokud možno bez prokrvení) zbarvením očí, jenž dotváří spolu s ozobím bíle kontrastující plochy na hlavě.  

Exhibiční holub modrý kapratý z chovu Pétera Darázse, Maďarsko

Exhibiční holub modrý pruhový

Exhibiční holub z chovu Pétera Darázse, Maďarsko

Výletci exhibičních holubů s typickými dlouhými zobáky a ozobím z chovu Pétera Darázse, Maďarsko

Antverpský výstavní je ve Velké Británii znám pod názvem British Antwerp, v překladu britský antverpský. Název antverpský byl plemeni přiřknut úplnou náhodou, zřejmě podle známého přístavu v severní Belgii – města módy, umění a diamantů Antverp, odkud byli tito holubi dovezeni. Nejednalo se však o nějaké antverpské plemeno, ale o sportovní poštovní holuby, jež v Belgii počátkem 19. století vznikali a vyznačovali se schopností doletět domů na vzdálenosti přes 500 mil. Belgičtí poštovní holubi byli do Anglie dovezeni kolem roku 1870 a stali se předmětem aktivních šlechtitelských cílů, se záměrem o vznik výstavní formy, což trvalo asi deset let. Tehdy právě Velká Británie stála na naprostém vrcholu šlechtitelských aktivit a v období 18. a 19. století a v první polovině 20. století dala vzniknout mnoha moderním směrům u okrasných holubů dovezených z celého světa. 

Antverpský výstavní modrý pruhový

Antverpský výstavní modrý kapratý z chovu Pétera Darázse, Maďarsko

Chovatelský klub atnverpských výstavních byl založen již v roce 1890. Podle anglického bodového pojetí posuzování se vše důležité odehrává v oblasti hlavy, ostatní partie nejsou již tak podstatné. Tento holub nemá perlové, ale co nejvíce živě červené oči. Jinak je jeho klenba hlavy vyšší, typicky oválná, vycházející ze širokého tvaru hlavy, lící a konec konců i zobáku, jenž je tupý, tvořený silnými, kratšími čelistmi s takovou výškou, aby oválnou linii hlavy podporovaly. Postava těchto holubů je vzpřímená, pyšná, ale celkově umírněná, nejedná se o žádné obry. Na těchto holubech se zvláště cení výstavní kondice, utažené opeření a dobré osvalení postavy.

Anglický výstavní je holubem, na kterého jsem chtěl při tomto pojednání upozornit nejvíce. Vznikl v Anglii koncem 19. století se záměrem o dosažení exteriérově dokonalého holuba, jenž by měl mít nejen výstavní, ale i sportovně – poštovní využití. Do šlechtění byla vedle poštovního holuba užita taková plemena jako norimberská bagdeta, antverpský výstavní, anglický racek sovička nebo vysokonozí rejdiči, takže se není čemu divit, že výstavní využití časem zcela převážilo a je to jen dobře. Vznikl naprosto impozantní perlooký holub. Jeho postava je veliká, dlouhá a v této souvislosti koreluje i délka krku a nohou, jenž jsou též impozantní, ale zároveň se důraz neklade jen na délku ale i na šířku.  

Anglický výstavní modrý kapratý

Tento holub váží kolem 900 gramů a je známý tím, že mezi očima a nasazením kořene zobáku má v okrasném holubářství jednu z největších známých délek. Hlava a její znaky jsou i zde hlavním předmětem šlechtění. Hlavu tvoří široký a dlouhý oblouk s nejvyšší klenbou nad očima. Oblíbenější jsou holubi, u nichž je klenba hlavy vysoká hned za ozobím, na než plynule navazuje. Cennější jsou holubi s delší hlavou, pokud je tato hlava náležitě silná a má typický tvar. Oči mají přísný výraz, jako by byl holub neustále ve střehu, jenž koreluje se silným, tupým tvarem zobáku, jenž na protáhle zaoblenou linii hlavy dokonale navazuje. Je to holub křivek.

Anglický výstavní typického tvaru hlavy

Postava tohoto holuba je statná, vycházející spíše z kratšího a širšího těla, jenž má klínovitý tvar, vycházející z hluboké a široké hrudi, širokých ramen a zad,  jenž se dále výrazně zužují směrem k ocasu.  Postoj je velmi hrdý a vznešený, prozrazující znaky aktivity a temperamentu. Opeření žádáme utažené, jakož i perfektní  výstavní kondici. Úctyhodné tvary mají již holoubata tohoto plemene. Škoda je, že toto plemeno se nikdy nerozšířilo mezi našimi chovateli. Velmi by naše holubářství obohatilo. Chovatelé ve Velké Británii tato plemena obdivují pro značnou ušlechtilost a jejich chov propagují pod heslem – náročný, ale ta námaha stojí za to!

Zkompletovat výčet plemen vzešlých z holuba poštovního není v možnostech tohoto článku. Nevešla se  některá plemena starší a to přitom stále vznikají nová a nová plemena, třeba v Rumunsku, vícečetná v Polsku či Maďarsku.

Zmínit bychom se měli alespoň o třech starších plemenech, jenž jsou velmi populární i v České republice a právě ona tvoří páteř většiny našich hovorů o výstavních holubech.

Patří sem německý výstavní holub, označovaný zkratkou NVH, jenž vznikl na pomezí 19. a 20. století v Německu křížením racků s tradičními výstavními holuby a prodělal velký vývoj v oblasti délek nohou, krku, v oblasti kompletace hloubky a šířky postavy, takřka vodorovném držení ocasu a zejména v unikátním pojetí hlavy, již vytváří protáhlý dokonalý oblouk, svažující se dolů k tupému zobáku, na němž je posazeno široké a dlouhé ozobí, z větší části zobák překrývající, zpravidla dokonale hladké po předvýstavní úpravě.

Německý výstavní holub andaluský

Německý výstavní modrý pruhový

Dalším plemenem je show racer, známý pod zkratkou (A)SR, v českém pojetí americký výstavní. Show racer je špičkovým výstavním plemenem se vzpřímeným držením těla. V poslední době, kdy evropská chovatelská lobby povznesla kvalitu tohoto holuba na vysokou úroveň, se v Americe objevil zušlechtěný typ těchto holubů, vycházející z extremně vzpřímeného těla, silného krku, krátké zadní partie a pěkných proporcí klenuté hlavy a vysokého, tupého a přitom silného zobáku. Dokonale vykrojené hrdlo (tzv. americká sedmička) zůstalo zachováno. Po importech se chovy těchto  okázalých holubů rozšířily v poslední době i v České republice, kde se zdá, že prim budou sehrávat dovozy ze Severní Ameriky, jež představují pokrokovější „model“ těchto nádherných a chovatelsky přívětivých holubů, u nichž není třeba k odchovu zapotřebí chův.

Americký výstavní červeně plavý kapratý

Americký výstavní modrý bělouš

Americký výstavní modrý kapratý strak

Nejpopulárnějším našim domácím výstavním holubem v posledních letech je americký giant homer, známý pod zkratkou AGH, česky krátce gigant. I tento holub v posledních letech doznal určitých změn. Zachována byla jeho hluboká, široká a osvalená postava, téměř vodorovné nesení ocasu, ale vytratila se vyšší klenba hlavy, která těmto holubům ohromně slušela a vytvářela dobrý příměr k hluboké postavě. Hlavy tak mají klenbu nižší, ale měla by být dále podporována její šířka, jakož i šířka a tupost zobáku i ve vyšším věku relativně jemné ozobí, jako u linií dřívějších. Třešničkou na dortu je dokonale složený ocas a utažené opeření.  

Gigant andaluský

Gigant mandlový

Gigant modrý bělouš

Výstavní pojetí různorodých plemen vzešlých z poštovního holuba nás velmi motivuje. Přidává se k němu i nový přístup ke šlechtění barev a ušlechtilých barevných rázů a modifikací. Proto má budoucnost a proto zůstává populární i  v České republice.

 

Autor textu: Mgr. Bc. Alexandr Veselý

Fotografie: Mgr. Bc. Alexandr Veselý a Péter Darázs, Maďarsko