Euscorpius je rod malých, z hlediska toxicity neškodných druhů štírů, který prochází neustálou revizí. Revizí prošel i štír kýlnatý, který byl v dřívější době veden pod latinským názvem euscorpius carpathicus, tedy štír karpatský, ten je však vzácným endemitem rumunských Karpat. Nové studie celého rodu tak tedy v současné době uvádějí štíra kýlnatého jako samostatný druh euscorpius tergestinus.

Tento drobný, ale přesto zajímavý štír dorůstá velikosti okolo 4 cm. Jeho domovinou jsou některé evropské státy jako Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko a Itálie. Dříve žil i na území České republiky, jeho současný stav však není znám, visí nad ním otazníky. Jeho výskyt není vyloučen ani potvrzen, avšak vzhledem k jeho přizpůsobivosti a odolnosti vůči velmi studeným podmínkám, ale naopak i čím dál teplejším a kratším zimám, dává naději, že někde nějaké ostrůvkovitě se nacházející populace jsou a čekají na objevení, ať už původní, nebo ze zavlečených jedinců. Jeho zbarvení, drobná velikost a skrytý způsob života z něj dělají téměř nezahlédnutelného tvora.

Dospelí štíři jsou tak maličcí, že se snadno ukryjí i v kůře stromu

Tito štíři jsou vlhkomilní, hledají tak vhodné úkryty v různých štěrbinách, pod kůrou, ale i ve spadaném listí v lesních podrostech. Hojné množství na určitých lokalitách lze zahlédnout třeba v Chorvatsku. Když se z úkrytu po setmění vydávají na lov, nezřídka kdy se stane, že po rozsvícení v místnosti leze některý jedinec po zdi. Pro někoho to může být hrůzostrašný zážitek, pro jiné naopak zajímavá podívaná. Každopádně tak jako tak žádné nebezpečí nehrozí, štír tvrdou kůži na prstě neprobodne (zkoušel jsem to na sobě mnohokrát). Ale i kdyby si přeci jen našel nějaké místo, kam svůj drobný telson zabodne, z hlediska toxicity je to bezvýznamná záležitost a místo vpichu ani neoteče.

V přírodě loví drobný hmyz, jako jsou stínky, cvrčci a jiní bezobratlí vhodné velikosti, dokonce nepohrdnou ani uhynulým hmyzem. Z hlediska agresivity to jsou klidní štíři, nejsou útoční a naopak raději volí strategii úniku než útoku. Zaútočí, až když nemají jinou možnost. V určité míře se zvyšuje agresivita u samic v pokročilé březosti.

Tento druh je pro svou nenáročnost a přizpůsobivost vhodný pro začínající chovatele, dokáže odpustit řadu chyb. Choval jsem mnoho druhů štírů z různých rodů, ale celý rod euscorpius mi je z nějakého důvodu nejsympatičtější, z celého rozsáhlého rodu je mojí srdeční záležitostí právě štír euscorpius tergestinus, ten v mých teráriích bude mít vždy místo. V současné době je u mě chov štírů již dlouho ukončen až na zmíněného štíra kýlnatého, ten u mě stále je a já doufám, že mi ještě dlouhé roky bude dělat radost. Chovám tedy už jen pár jedinců, přibližně 20 ks dospělců, rozdělených na dvě skupiny do PVC průsvitných boxů s větráním, a jejich odchovy v různém svleku. Výhodou je, že v prostornějším zařízení se dají chovat ve větší skupině bez toho, aby se jakkoli napadali.

Plastový box s chovnou skupinou

Pohled do chovného boxu, kde je vlhký písčitohlinitý podklad a množství kůry

Příjemnou vlastností je nenáročnost na teplo. Pokud budou v létě v místnosti, kde se teplota pohybuje od 24°C do zhruba 28°C, není v tomto teplotním rozsahu nutné žádné přitápění, a jelikož to je živočich s noční a večerní aktivitou, tak ani žádné dodatečné osvětlení. Naopak přivítají, pokud na podzim začne teplota pozvolna klesat na nižší hodnoty a oni si tak budou moci odpočinout při nějakých 15°C, ve kterých přečkají zimní období. U mě klesá teplota v místnosti, kde je zimuji, k přibližně +10°C, ale krátkodobě i níže. Štíři s touto teplotou nemají absolutně žádný problém, důležité je, aby tato teplota klesala postupně a oni se tak mohli na toto období připravit. V Rakousku klesá v zimě teplota pod bod mrazu, sněží, a přesto si tamní populace dokáže najít vhodné úkryty, kde takto nehostinné období přečkají.

S příchodem jara, kdy se postupně začíná oteplovat, prodlužuje se den a je více a více potravy, opouštějí štíři zimoviště a začínají se hojně krmit. Toto období je také impulsem k rozmnožování, jedinci se páří a přibližně v létě samičky rodí živá mláďata, správně tedy larvy, které nosí určitou dobu na zádech. Až jakmile se droboučcí štíři poprvé svléknou, tak opouštějí matčina záda a vydávají se na vlastní cestu životem. Vzhledem k tomu, že jsou velcí jen pár milimetrů, čeká na ně plno nástrah a nebezpečí.

Dospelá gravidní samice štíra kýlnatého

V chovných skupinách je lepší samice v pokročilé březosti separovat z chovné skupiny do nějaké menší, dobře větrané krabičky z plastu, kam se na dno umístí asi 2 cm vysoká vrstva jemného vlhkého lignocelu a na něj se položí kousek kůry tak, aby si pod něj mohla gravidní samice zalézt a měla tak potřebný klid. Jakmile porodí a potomci se poprvé svléknou, je vhodné samičku odchytit, nakrmit a za pár dnů vrátit zpět ke skupině. Jsou dvě možnosti, jak následně provést odchov narozených štírů. Ta první je nechat veškerý odchov pohromadě ve větší nádobě, kterou je dobré zařídit co nejvíce členitě, vytvořit množství úkrytů za pomocí větších kusů kůry, vrstvené na sebe a dostatečně vlhčené (pod touto vrstvou kůry může být použit jako podkladní substrát písek, lignocel nebo lesní hrabanka), a nechat tak vše na přírodě. Pak je nicméně výsledek v počtu odchovaných mláďat nejistý, jelikož se potomci do určitého věku mohou napadat.

Jiná gravidní samice, částečne ukrytá pod kusem suchého listu

Nebo druhá možnost, kterou preferuji ve svém chovu já, je, že mladé štíry rozděluji po jednom kusu do plastových 250ml krabiček s otvory, kde je na dně asi centimetrová vrstva vlhkého lignocelu a na ní položený malý kousek kůry, který slouží jako úkryt. Dle potřeby jej tak obden lehce porosím, abych udržel vlhkost, a zároveň se tak štíři mohou i napít. Dvakrát až třikrát týdně je pak nakrmím kouskem usmrceného cvrčka, do každé krabičky s jedním potomkem odstřihnu maličký kousek, je to mnohem pracnější způsob, ale účinnější. Obě chovné skupiny v přibližně 40l PVC boxech krmím buď usmrceným a rozstřiženým cvrčkem, anebo mnohem raději dovnitř vypustím optimální množství mikrocvrčků, kteří tam žijí společně se štíry, a ti si je dle potřeby loví sami. Dobrou náhradou jsou i tropické stínky, nebo v sezoně hmyz nalovený v přírodě.

Samice s mladými

Chov euscorpius tergestinus vřele doporučuji, i přes svou drobnou velikost dokážou dělat velkou radost po mnoho let.
 

Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský