Možná nedosahují popularity rybiček, o to jsou však zajímavější. Vzhledově atraktivní krevetky si určitě zasluhují naši pozornost. Ve spolupráci se zkušeným chovatelem Ludvíkem Šabršulou jsme pro vás připravili sérii článků zaměřených na tyto malé korýše. Dneska se podíváme na chov krevetek v domácích podmínkách.

Krevetky se vyskytují ve velkém množství druhů a barevných forem. V akváriích se však nejčastěji setkáváme s druhy sladkovodními, které můžeme rozdělit do třech hlavních skupin: trpasličí, filtrující a dravé (nebo také dlouhoramenné).

Na péči nenáročné trpasličí krevetky dorůstají kolem 2,5–5 cm a rády se shlukují do větších skupin, pořiďte si jich proto minimálně 10. Nejčastěji chovanou trpasličí krevetkou je druh Neocaridina davidi, který můžete sehnat v mnoha barevných variantách, např. Bloody mary, Blue jelly, Blue dream, Yellow neon…

Filtrující krevetky bývají větší (až 15 cm) a na předních nohách mají vějířky, jimiž z vody filtrují malé částečky potravy a mikroorganismy. Mezi chovateli jsou nejoblíbenější rody Atya a Atyopis.

Jak už jejich název napovídá, dravé krevetky se příliš nehodí k chovu s dalšími druhy. Na druhou stranu, nelze jim upřít velké charisma, které podtrhují zvětšená klepítka. Nejrozšířenější je rod Macrobrachium. 

Začínáme s chovem

Co k chovu krevetek potřebujete? Vlastně toho moc není. Samozřejmě to nepůjde bez akvária, pokud tedy nehodláte chovat krevetky ve venkovní nádrži, ale o tom až příště. Pro začátečníky je vhodnější akvárium o větším objemu (30 l a více), protože se v něm snadněji udržují stálé podmínky. Na dno přijdou zhruba 2 cm substrátu, použít můžete akvarijní písek tmavé barvy nebo směs suchých dubových a ořešákových listů, což je cesta, kterou se vydal pan Šabršula. 

„Vypozoroval jsem, že krevetky více přitahují listy z předloňské sezóny. Toto listí najdeme pod svrchní suchou vrstvou, kde je často navlhlé, jakoby mírně rozložené.“ Listy navíc slouží jako skvělý úkryt, potrava pro krevetky a podklad pro žádoucí mikrofaunu a mikroflóru.
Jakou vodu krevetky potřebují?

A už se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. K vodě. Jak shrnul pan Šabršula, krevetky mají rády měkkou, mírně kyselou vodu, prostou dusíkatých látek. Jak toho dosáhnout? Hodit se vám bude papírové měřidlo nebo digitální pH metr, s jehož pomocí snadno ověříte, zda se kyselost vody pohybuje mezi 6,5–8,0 pH (podle chovaného druhu). 

U extrémně měkkých vod však pH hodně kolísá, upozorňuje zkušený chovatel. „Pro snížení pH používám kyselinu fosforečnou a na zvýšení pH pomůže jedlá soda. Důrazně ale upozorňuji, že to chce velké zkušenosti, pracujte proto pouze s kapkami!“ Můžete sáhnout i po komerčních přípravcích nebo se spolehnout na rostliny, např. mechy, ty vodu lehce okyselují. 

A nezapomeňte na filtr, který nejen pochytá nečistoty, ale také podpoří množení prospěšných bakterií. Vhodný je třeba molitanový filtr se vzduchovacím motorkem, z něhož budou moci krevetky požírat biofilm, který se na něm vytvoří. 

Vodu je nutné jednou týdně z čtvrtiny vyměnit. Na to má pan Šabršula jednoduchý návod: „Sám připouštím přímo z vodovodního řadu, zdravému chovu chlor nevadí (ostatně rychle vyprchá). Hadici často na konci přiškrtím a těsně nad hladinou vytvářím proud bublin, do kterého se krevetky s chutí vrhají. Celá nádrž se tak lehce protočí, což prospěje celému systému.“

Po výměně vody vyčistěte i filtr a přidat můžete pár olšových šišek, které vodu mírně okyselí a zároveň si na nich krevetky pochutnají. Těm, kterým se šišky na dně akvária nelíbí, doporučuje pan Šabršula udělat si šiškový výluh a přidávat jej do vody po kapkách.   

S čím si nemusíte příliš lámat hlavu, je teplota. Krevetám svědčí běžná pokojová teplota. Rodu caridina vyhovuje rozmezí 21–23 °C, rodu Neocaridina mezi 22–24 °C, nemají však problém ani s teplotami o něco vyššími či nižšími. Jediné, na co si dávejte pozor zejména v letních měsících, je přehřátí vody. 

Počítejte však s tím, že každé akvárium je trochu jiné a co fungovalo dvakrát, potřetí fungovat nemusí. Koneckonců jde o malý ekosystém s mnoha navzájem se ovlivňujícími faktory a ani nejlepší péče nezaručí, že budou krevetky prosperovat. Možná ale právě v tom tkví krása akvaristiky, v níž bude vždy zapotřebí vaše schopnost pozorovat, vyhodnocovat a odhalovat příčiny problémů. 

Zakládání nádrže 

Při zakládání nové nádrže mají menší výhodu ti, co už nějaká akvária vlastní. „Máme-li více nádrží, je možné použít jako základ dna 1–2 mm staršího, lehce ve vlažné vodě propraného dna ze zajetého akvária. Na něj pak nasypeme silnější vrstvu nového dna. Podobně můžeme použít vypraný molitanový filtr nebo kořen či kámen. Přidat můžeme i pár litrů vody ze staršího akvária,“ doporučuje pan Šabršula.
 
Jestliže začínáte úplně od píky, musíte počkat trochu déle, než se mikroflóra a mikrofauna přinesená na rostlinách zabydlí. Na nastartování akvária lze využít i komerční přípravky.

A poté už jen stačí krevetky ubytovat. „Nasazení krevetek do nového akvária je otázka pár dní. Ale pokud nechceme nic zkazit, tak vyčkáme asi 2–3 týdny. Pakliže je nádrž úplně nová, doporučuji po cca třech dnech výměnu veškeré vody a následně ještě pár dní počkat.“

Čím krevetky krmit?

Ve specializovaných obchodech najdete spoustu krmiv, většina však neprospívá ani krevetkám, ani vodě. A za kvalitní krmiva si zase kvalitně připlatíte. Dobrou zprávou je, že velkou část potravy si krevetky obstarají samy spásáním řas, dubového a ořešákového listí a organického odpadu, netřeba to tedy s krmením přehánět. 

„Krmím v každé nádrži trochu jinak, většinou v ranních hodinách. Kromě dávky, která spadne na dno, dávám krevetám na hladinu i malý poprašek sušených, prosetých kopřiv.“ Kopřivy mají krevetky obzvláště v oblibě. Nasbírejte si na jaře mladé, zelené rostliny, usušte a máte zdravé krmivo zadarmo. 

Někteří chovatelé přidávají do vody vápník, podle pana Šabršuly to však není nutné. „Jednu dobu jsem do některých nádrží přidával malé kousky montmorillonitu, ale ve srovnání s krevetkami, které vápník nedostávaly, jsem žádný velký rozdíl nepozoroval.“

„Velmi důležité je krmivo permanentně střídat a obměňovat. A to i krmivo, které krevetám chutná nejvíc. Já jsem si hodně oblíbil chipsy a tvrdé pecky pro přísavníky, které můžete ještě nalámat na drobnější kusy. Hodně krmím svým krmením, kde mám namíchanou řadu přísad,“ přidá majitel několika nádrží další radu.

Do vlastnoručně vyrobeného Krevetanu přidává pan Šabršula kašovitou bázi ze zeleného hrášku, usušené kopřivy, pomleté chipsy pro přísavníky, discus granulát a další ingredience, které jsou ale součástí jeho tajné receptury. Pomocí knih a internetu si však snadno vytvoříte vlastní směs.

Promíchané ingredience dejte na pečící papír a usušte v troubě nebo za slunečných dnů venku. Vysušená směs sama popraská. Krmivo rozdělte do sáčků a máte na pár měsíců vystaráno.

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Ludvík Šabršula

Zdroje: Ludvík Šabršula / Krevetky Šabršula