Pokud toužíte po malém, nenáročném a trochu netradičním mazlíčkovi, může být skákavka královská pro vás ta pravá. Ne každý touží po psovi, který se musí denně venčit, nebo po papouškovi, který by někdy překřičel i sirénu. Pokud byste raději dali přednost tichému a nenáročnému společníkovi a nevadí vám pavouci, může být skákavka královská tou správnou volbou.
Skákavkovití (Salticidae) jsou nejpočetnější skupinou pavouků na Zemi a čítají více než 6 200 druhů. Obývají především tropické lesy, ale vyskytují se i v dalších biotopech po celém světě, s výjimkou severního a jižního pólu.
Své jméno získaly skákavky díky svým skokanským dovednostem. Podle práce Davida Hilla dokážou některé druhy vyskočit až na osmatřicetinásobek délky vlastního těla. Tyto akrobatické kousky využívají zejména při lovu, kdy se ke kořisti připlíží a doslova ji zaskočí.
Největším zástupcem skákavkovitých v Severní Americe a zároveň miláčkem mezi chovateli je skákavka královská (Phidippus regius). Pozornost upoutá již svým atraktivním vzhledem.
Zatímco samci bývají černí se vzorem bílých skvrn a pruhů, barva těla samic se pohybuje od šedé po oranžovou. Obě pohlaví mají na abdomenu (zadečku) tři tečky, které často připomínají usmívající se obličej. Tyto skvrny jsou u samců obvykle bílé, ale u samic mohou být i oranžové nebo krémové.
Charakteristickým znakem jsou duhové, modrozeleně nebo růžově zbarvené, chelicery neboli „čelisti“. A co na skákavkách určitě nepřehlédnete, jsou chloupky a oči. Očí mají celkem osm a jsou uspořádané ve třech řadách, přičemž prostřední pár je největší a dodává pavoukům roztomilý výraz.
Skákavky královské však nejsou jenom krásné, ale také přátelské a inteligentní. Dokážou rozpoznat svého majitele, vytvořit si k němu pouto, a dokonce je lze naučit skákat na povel, tak jako se to povedlo vědcům z Manchesterské univerzity.
A pokud ještě váháte, je-li pro vás skákavka ta pravá, možná vás přesvědčí nenáročnost jejího chovu, díky které je vhodná i pro začátečníky. I ona však vyžaduje určité životní podmínky.
Skákavky jsou stromoví pavouci, což znamená, že ocení spíše vysoké než široké a nízké terárium. Pro malého pavoučka bude vhodné použít menší terárium (cca 10x10x15 cm), které však bude třeba později rozšířit (na přibližně 15x15x20 cm).
Kryt by měl mít větrání, aby vzduch dobře cirkuloval a netvořily se plísně. Větrací otvory by měly být dostatečně malé, aby pavouk nemohl uniknout, ale zároveň musí umožňovat proudění vzduchu.
Do terária nezapomeňte přidat nějaké dekorace, například několik klacíků nebo kousků kůry s umělými rostlinami. Používejte materiály, které nejsou náchylné k plísním. Dno výběhu vyložte asi 2 cm substrátu zadržujícího vlhkost, například kokosovým vláknem.
Při vytváření podmínek mějte na paměti, že jde o tropického pavouka, který dává přednost teplejšímu klimatu. Ideální teplota by se měla pohybovat mezi 24-28 °C a relativní vlhkost vzduchu kolem 50-60 %, čehož lze dosáhnout lehkým mlžením během dne.
Dbejte na to, aby kapky nebyly větší než asi čtvrtina velikosti skákavky, aby se v nich neutopila. Pokud bude prostředí příliš vlhké, začnou se tvořit plísně, které mohou vaši skákavku zahubit.
Důležité je také osvětlení, protože skákavky milují světlo. Bez správného osvětlení bude většinu času trávit ve svém vaku a čekat, až se podmínky změní k lepšímu. Využít můžete LED světlo umístěné těsně nad pavoučím výběhem nebo jen umístěte terárium do světlé části místnosti.
Nedoporučuje se dávat terárium k oknu nebo na tepelnou podložku. Podložky neposkytují stálou teplotu a jasné sluneční záření může snadno zvýšit teplotu na více než 40 °C, při kterých by už hrozilo skákavce přehřátí.
Pavouka krmte každé 2-3 dny a jak bude růst, zvětšujte i velikost kořisti. U mláděte začněte krmením ovocnými muškami, a pokud uvidíte, že se snaží chytit druhou mouchu, zatímco první je stále v čelistech, zkuste přejít třeba na moučné červy, cvrčky nebo malé můry.
Do terária nezapomeňte umístit misku s vodou, která zabrání dehydrataci skákavky a zároveň pomůže udržet stálou vlhkost.
Jak jsou skákavky královské přátelské k lidem, tak se moc nemusí mezi sebou. Proto byste měli mít v teráriu vždy po jedné skákavce. Jejich život je bohužel poměrně krátký, ale pokud se jí u vás bude líbit, může vám dělat milou společnost až 2 roky.
Autor textu: Dominika Jandorová
Fotografie: SAMPHOTOSTOCK
Použité zdroje:
David E. Hill, The jumping behavior of jumping spiders: a review (Araneae: Salticidae), 2018
Publikováno:
6.10.2023 08:31
1 hlas
Copyright 2025 © faunaportal.cz
Created by MVKV Solutions, s.r.o.