Zdárná reprodukce je základním ukazatelem úspěšnosti jedince, populace i celého druhu. Desetinozí korýši vyvinuli řadu rozdílných reprodukčních strategií, které se liší podle jejich morfologie, početnosti daného druhu a podle adaptace na prostředí, které tento druh obývá. 

Obecně lze konstatovat, že reprodukce a svlékání krunýře jsou antagonistické fyziologické procesy (působí proti sobě). Proces reprodukce je řízen neurohumorálně. Hormon stimulující činnost gonád se označuje zkratkou GSH (angl. gonad-stimulating-hormone). Hormon tlumící aktivitu gonád se označuje zkratkou GIH (angl. gonad-inhibiting-hormone). Vždy mu předchází působení jednoho či více faktorů, které se označují jako stimuly. Mezi stimuly reprodukce desetinohých korýšů například patří: délka světelné fáze dne neboli fotoperiody (u druhů z mírného pásma), lunární fáze (např. suchozemské kraby a poustevníčky stimuluje úplněk; obr. 1), zvýšení či snížení teploty vody (u některých raků z mírného pásma), svléknutí krunýře samice (např. u krevet a humrů) apod. Zeslábnutí či absence stimulu může vést až k úplnému vymizení reprodukčního chování.

Obr. 1: Mořský poustevníček rodu Paguristes ukrytý v ulitě mořského plže

U některých druhů se doposud nepodařilo stimuly reprodukce identifikovat, což je jeden z důvodů, proč se nedaří jejich odchov v zajetí (např. u humříků rodu Enoplotemopus). Naopak tlumivě na reprodukci působí inhibitory (znečištění vody, kyslíkový deficit, nevyhovující teplota, přítomnost predátorů apod.). Na vyhledání partnera se podílí především chemické a někdy též vizuální signály.

Obr. 2: Samice mořské krevety prosvítavé (Palaemon elegans) má tělo částečně transparentní, a proto jsou dobře patrná nakladená vajíčka zelené barvy, která drží na spodní straně zadečku

Před reprodukcí se plodivým samicím (plodivost neboli fekundita je schopnost plodit potomstvo) výrazně zvětšují vaječníky a vajíčka mění barvu z bílé na žlutou či zelenou (obr. 2). Některé druhy desetinohých korýšů se páří pouze jednou za rok, jiné se páří v jedné sezóně opakovaně. Mezi druhy pářící se jednou za sezónu patří například všichni evropští raci; opakované páření v jedné sezóně probíhá především u teplomilných druhů z tropické oblasti. Rekordní počet dvanácti až šestnácti snůšek v jedné sezóně byl zaznamenán u kraba Sesarma quadratum. U některých druhů není frekvence páření striktně dána a souvisí s podmínkami prostředí (např. krab Parathelphusa hydrodromus se může pářit jednou, ale i dvakrát za sezónu). Samice garnátů rodu Penaeus žijí dva až tři roky a páří se za tu dobu celkem čtyřikrát.

Pohlavní dospělosti dosahují korýši v určité velikosti (např. u raka červeného, Procambarus clarkii, je to po jedenáctém svléknutí krunýře). Tato velikost je ovšem pouze spodní hraniční hodnotou. Při dobré vyživovací kondici a optimálních podmínkách prostředí může totiž korýš vykazovat větší přírůstky, a pohlavní dospělosti proto dosáhne až ve větší velikosti. Velikost, při které jedinec dosáhne pohlavní dospělosti, se může lišit i podle jednotlivých populací, které se přizpůsobily místním podmínkám prostředí (např. u kraba Cancer magister dospívají samice u pobřeží Britské Kolumbie na jihozápadě Kanady ve velikosti 10 cm, ale u pobřeží Washingtonu již ve velikosti 8 cm). Rak mramorovaný (Procambarus virginalis) obvykle klade první snůšku ve věku pěti měsíců, za vhodných podmínek však již po čtyřech měsících od vylíhnutí.

Obr. 3: Párové gonopóry u báze třetího páru kráčivých končetin jsou samičím pohlavním znakem (rak úzkoklepetý, Cherax boschmai)

Naprostá většina druhů desetinohých korýšů má oddělená pohlaví, jsou tedy gonochoristé (obr. 3). U některých druhů se však vyvinul pravý hermafroditismus (např. u měkkochvostého korýše Emerita asiatica z infařádu Anomura), případně se v populaci ojediněle vyskytují intersexuální jedinci (např. u raků rodu Cherax). Intersexualita znamená variaci pohlavních znaků. Je způsobena různými poruchami v signálních drahách určujících pohlaví. Takoví jedinci mají vnější pohlavní znaky samčí, samčí pohlavní žlázy a vývodné cesty pohlavní, zároveň mají i samičí gonopóry a slepě končící vejcovody (obr. 4).

Obr. 4: Intersexuální jedinec raka červenoklepetého, Cherax quadricarinatus (Žluté šipky - samičí gonopóry u báze 3. páru pereiopodů (kráčivých končetin); Zelené šipky - samčí vnější pohlavní znaky (měkké červené skvrny na vnější straně klepet))

U některých druhů mořských krevet se vyskytují samci, samice i hermafroditi (např. u druhu Thor manningi). U mořských druhů také může docházet k přeměně samčího pohlaví na samičí. Tento jev zvaný proterandrie byl zatím popsán u 37 druhů patřících mezi mořské krevety (např. u Lysmata amboinensis, L. wurdemanni, L. boinensis, Pandalopsis dispar, P. platyceros a P. hypsinotus a příbuzných druhů z rodu Exhippolysmata). U těchto krevet se nejprve všichni jedinci vyvíjejí jako reprodukce schopní samci a po dosažení 72 % maximální velikosti těla se jejich pohlaví změní na samičí. Změna pohlaví během života se nazývá sekvenční či proterandrický hermafroditismus. Znečištění vody (především zvýšená koncentrace estrogenu pocházejícího z humánní antikoncepce) může u desetinohých korýšů vyvolat feminizaci samců, kteří následně ztrácejí plodnost – tento jev je popsán i u raků na území ČR (ve Vltavě jsou feminizací zasaženi samci invazních raků pruhovaných, Faxonius limosus).

U dvou druhů raků z čeledi Cambaridae (u raka mramorovaného a pruhovaného) byla popsána partenogeneze, tedy nepohlavní reprodukce neboli samobřezost. Z neoplozených vajíček se vyvíjejí jen samičky. V případě raka mramorovaného se jedná o partenogenezi obligátní (nemůže se množit jinak a mláďata mají identickou genetickou výbavu jako matka). U raka pruhovaného jde o partenogenezi fakultativní (příležitostnou), která probíhá při izolaci samic od samců. Někteří autoři předpokládají, že takto se může množit i rak červený, partenogeneze u tohoto druhu nebyla ale zatím prokázána.
 

Autor textu: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.

Autor fotografií: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.