Rak horský (Cherax monticola Holthuis, 1950) z čeledi Parastacidae je jedním z endemických raků vyskytujících se na ostrově Nová Guinea, respektive v západní části tohoto ostrova, která náleží k Indonésii. Obývá povodí řeky Baliem v nadmořské výšce 1600 m v Centrální vysočině. Údolí řeky Baliem bylo objeveno až v polovině dvacátého století, přičemž do té doby byla vysočina (což je dlouhý hřeben až téměř 5000 m vysokých hor táhnoucích se napříč ostrovem od západu k východu) považována za neobydlenou.

Dospělý samec raka horského

Jaké bylo překvapení, když bylo uprostřed hor objeveno početné etnikum zahrnující domorodce z kmenů Dani, Lani a Yali. Ukázalo se, že rak horský dorůstá větších rozměrů (až 30 cm v délce těla) a jelikož je to robustní korýš, je s oblibou loven na maso. K tomu místní lovci využívají bambusové udičky a jako návnada jim slouží žížaly. Rak pod vodou uchvátí přivázanou žížalu, a když je lovec zručný, vytáhne ho i s návnadou až k hladině, kde ho pak manuálně odchytí. Šikovný lovec za chvilku nachytá košík dospělých raků, jelikož lokality, kde se vyskytuje, jsou raků plné. Z raků horských se konzumuje nejen svalovina z klepet a zadečku, ale též z hrudi (podobně jako je tomu u humrů).

Klepeta raka horského jsou robustní a silná

 

Dospělý samec raka horského s velkými klepety

Po podrobnějším průzkumu v roce 2017 se ukázalo, že raci horští obývají nejen peřejnatou a rychle tekoucí řeku Baliem, ale i její přítoky. Některé prameny uvádějí, že žije dokonce i v nedalekém jezeru Habbema. Raci horští jsou variabilní ve zbarvení. Mohou být tmavě i světle hnědí, rezaví, namodralí, téměř černí a dokonce vzácně i růžoví.

Nedospělý jedince raka horského s typickým kropenatým zbarvením

Především mladí jedinci mají krunýř výrazně kropenatý, jak raci rostou, toto kontrastní zbarvení postupně mizí. Variabilita ve zbarvení vedla k prvotním úvahám o druhovém komplexu. Tento předpoklad ovšem nebyl potvrzen. Samci mají na vnějším okraji klepet světlé skvrny potažené membránou. Tak je tomu i u některých dalších příslušníků rodu Cherax, ovšem pouze u raků horských mají samci tyto skvrny dvě, případně jednu velkou. A zároveň je rak horský jediným rakem, u kterého je možné tyto skvrny (byť malé) najít i u některých samic.

Dvě skvrny na vnějším okraji klepeta dospělého samce raka horského

 

Dospělá samice raka horského s patrnou malou skvrnou na vnějším okraji klepeta

 

Dospělá samice raka horského, která na vnějším okraji klepet žádné skvrny nemá

Je možné spekulovat o tom, že robustní tělesná konstrukce a tyto skvrny svědčí o vyšší hladině samčích pohlavních hormonů u samic (podobně jako je tomu u hyen), což by mohlo umožňovat samicím prosadit se a přežít i v tak dynamicky se měnícím prostředí, jako je hlavní tok bouřné řeky Baliem. Jedná se ovšem pouze o spekulaci, která dosud nebyla vědecky prozkoumána.

Ocasní ploutvička raků horských je mebranózní

Nedospělý rak horský

Blízkým příbuzným raků horských je rak nažloutlý (Cherax acherontis Patoka, Bláha & Kouba 2017), což je jeskynní rak vyskytující se v jeskyni Habema, kterou protéká ponorná říčka Yumugima. A tato říčka je přítokem řeky Baliem, čili lze vyvozovat i dávnou speciaci obou druhů, kdy se rak nažloutlý mohl oddělit od rodičovského raka horského, osídlik podzemí a přešel na troglobiontní způsob života.

Říčka Yumugima

 

Řeka Baliem

 

Raci horští se vyskytují v silně zakalených přítocích řeky Baliem

 

Most přes klidnější patii řeky Baliem

 

Místní rybáři se na řece pohybují na monoxylových člunech

Rak nažloutlý je všežravec, konzumuje rostlinnou i živočišnou složku. Ačkoliv je to druh tropický, ve vyšších nadmořských výškách vyhledává spíše chladnější vodu (vzduch má v této oblasti průměrnou teplotu 20-25 °C, v noci pak teplota klesá na pouhých 10-12 °C). Ve vodě vyhledává rak horský úkryty po většími kameny a vyskytuje se i tam, kde je voda hodně zakalená, jelikož obzvláště při a po deštích odnáší větší množství rozpuštěného sedimentu.

Pro chov v akváriích je rak horský dovážen jen ojediněle.Jelikož většina chovatelů k němu kvůli neznalosti ekologie přistupuje jako k teplomilnému tropickému živočichovi, většina jedinců brzy uhyne, protože jim nevyhovuje vyšší teplota vody. Společně s raky horskými mohou být dovezeny i ektokomenzálové, jako jsou cizopasky. Těch není třeba se obávat, rakovi neškodí a jen žijí přichycené k jeho krunýři.

Jelikož se jedná o velké raky, musí být chováni v dostatečně prostorné nádrži (plocha dna minimálně cca 50 x 50 cm. Jako všichni příslušníci rodu Cherax, jsou i tito raci vnitrodruhově značně agresivní a chov více jedinců pohromadě je možný jen ve velkých nádržích. Jelikož je rak horský silným živočichem, musí být dostatečně zabezpečena dekorace v akváriu. Chovatel musí počítat s tím, že raci budou hrabat a bez obtíží přesouvat i větší kameny a kořeny.

Maximální věk není u raků horských znám, předpokládá se, že je to více jak deset let. Obecně platí zásada, že čím víc žere rak živočišné složky, tím rychleji roste, dříve dospěje a dříve i uhyne. Ačkoliv se jedná primárně o raka se soumračnou a noční aktivitou, za dostatečně atraktivní potravou vyleze z úkrytu i přes den, proto jej lze pozorovat i v osvětlené nádrži. Je nutné mít na paměti, že všichni raci horští na trhu pocházejí výhradně z odchytu ve volné přírodě. Navíc na jednoho živého připadá hned několik těch, kteří odchyt samotný a následný transport nepřežijí. Proto by k nim měli chovatelé přistupovat s respektem a měli by se jim v akváriu snažit vytvořit vyhovující podmínky. Odměnou by jim mohl být třeba i odchov mláďat, což by mohlo napomoci omezit odchyt tohoto druhu v přírodě. Pokud by se to podařilo, raci z peřejnaté řeky Baliem protékající vzdálenou a těžko dostupnou vysočinou uprostřed tropické Nové Guiney by to jistě ocenili.
 

Autor textu: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.

Autor fotografií: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.