Rak červenoklepetý (Cherax quadricarinatus), anglicky redclaw crayfish nebo jen redclaw, z čeledi Parastacidae patří mezi větší sladkovodní desetinohé korýše. Jeho původní areál rozšíření zahrnuje severovýchodní Austrálii a jih ostrova Nová Guinea. V rámci České republiky je několik jedinců chováno v akváriu v Ostravské zoologické zahradě. I když se tento rak ve své domovině vyskytuje především v pomalu tekoucích tocích, je velice adaptabilní a tolerantní k široké škále environmentálních podmínek, přičemž jediným opravdu limitujícím faktorem je teplota (jedná se o teplomilný druh). Proto je tento rak velice úspěšným kolonizátorem zakládajícím životaschopné populace na mnoha lokalitách v tropech a subtropech mimo svůj původní areál výskytu, kam byl kvůli produkci na maso pro akvarijní účely zavlečen lidmi.

Dospělý samec raka červenoklepetého (Cherax quadricarinatus)

Rak červenoklepetý dospívá poměrně brzy, je schopen páření již ve věku šesti až dvanácti měsíců. Je navíc velice plodný. Dospělá samice totiž může v závislosti na velikosti těla naklást v jedné snůšce i více než tisíc vajíček. Snůšek může být až pět v jedné sezóně. To spolu s celkovou délkou těla přes 20 cm činí tento druh raka atraktivním pro produkci v akvakultuře. Dospělí samci mají jasně červené skvrny na vnějším okraji relativně úzkých klepet (odtud český i anglický název). Dominantnější samci mají tyto skvrny větší a sytěji zbarvené. Někteří jedinci mají modré zbarvení, což je vyhledáváno a preferováno akvaristy. Tito raci si v akváriu poměrně snadno přivyknou na denní režim a postupně ztrácejí světloplachost. P5ekážkou v chovu mlže být jejich vnitrodruhová agresivita, což je charakteristický znak pro všechny druhy rodu Cherax. Pro společný chov více jedinců je proto nutností nádrž o větším objemu a dostatek atraktivních úkrytů (víc, než je chovaných raků). 

Sečteno a podtrženo, po severoamerickém rakovi červeném (Procambarus clarkii) je právě rak červenoklepetý, ekonomicky nejzajímavějším ze všech cca. 700 druhů raků na celém světě. Celosvětová statistika týkající se raků červenoklepetých uvádí, že především v tropických oblastech se vyprodukuje více jak 500 tun za rok. Tato hodnota je však podhodnocena, reálná produkce je zcela jistě vyšší. Dříve byla nejvýznamnějším producentem tohoto korýše Austrálie následovaná Ekvádorem, v posledních letech je ovšem většina raků červenoklepetých dodávaná z Indonésie, Thajska a Malajsie.

Farma na indonéském ostrově Lombok, kde jsou mimo jiné chováni i raci červenoklepetí.

Je třeba připomenout, že akvakultura (produkční i okrasná) je obecně významným zdrojem nepůvodních organizmů a rak červenoklepetý není v tomto ohledu výjimkou. Raci samovolně unikají z chovů do volné přírody a někdy jsou dokonce záměrně vypouštěni chovateli, kteří z nějakého důvodu ruší jejich chov. V tropech (např. v Indonésii) jsou mladí raci červenoklepetí využíváni místními rybáři jako živá nástraha na ryby. Mnoho nástražních raků se pak touto cestou dostane do volných vod.

Farma poblíž města Purwokerto na Jávě, kde se chovají raci červenoklepetí pro konzumní účely.

V rámci podrobné analýzy bylo zjištěno, že v současné době je výskyt tohoto druhu zaznamenán nejméně ze šedesáti sedmi států na všech kontinentech kromě Antarktidy, přičemž na území dvaadvaceti z nich byly ve volné přírodě objeveny již uchycené neboli etablované a rozmnožující se populace. V Evropě vytvořil úspěšně etablované populace ve Slovinsku a ve Španělsku. Nejblíže území ČR byl objeven v Maďarsku v řece Dunaj. Bylo zjištěno, že v místě zavlečení působí tito raci negativně svým predačním chováním na původní populace bezobratlých i ryb a požírají vodní vegetaci, čímž narušují stabilitu celého ekosystému. Také mohou poškozovat rybářské sítě a ryby v nich chycené a zapříčinit nadměrnou erozi břehů a hrází svým hrabavým chováním.

Tůň Topla poblíž obce Čatež ve Slovinsku je jednou evropských z lokalit, kde se vyskytuje rak červenoklepetý. Poprvé zde byl zaznamenán v roce 2009.

Ačkoliv je rak červenoklepetý vnímavý vůči nechvalně známému hnilečku račímu, což je patogen (oomyceta) způsobující onemocnění zvané račí mor, je sám hostitelem a přenašečem mnoha dalších parazitů a patogenů (např. hmyzomorek rodu Thelohania či plísňovek rodu Psorospermium), a také ektosymbiontů (např. cizopasek Diceratocephala boschmai). Tyto organizmy tedy mohou být zavlečeni na nové lokality spolu s hostitelským rakem.

Dospělí raci červenoklepetí ve sbírkách nizozemského centra pro biodiverzitu v Leidenu (Naturalis Biodiversity Center)

Podle analýzy klimatické shody bylo zjištěno, že nejvhodnějšími pro etablování nových populací raka červenoklepetého jsou některé regiony v kontinentální Africe, Jižní Americe, na jihovýchodě Severní Ameriky, v jižní a jihovýchodní Asii a na většině území Austrálie. Z evropského hlediska jsou podle očekávání nejohroženějšími jižní státy. Rak červenoklepetý byl proto označen za nebezpečný invazní druh. Po posouzení možných socioekonomických dopadů byl pak zařazen do kategorie středně nebezpečných druhů. Je tedy důležité, aby se akvaristi chovali zodpovědně a neumožnili únik tohoto raka do přírody.

Autor textu: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.

Autor fotografií: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.