Miluje svou rodinu, rádo se mazlí a když ho chytnete do náruče, promění se v hadrovou panenku. Plemeno ragdoll zcela zaslouženě patří mezi ta nejoblíbenější. A také největší.

Příběh plemene ragdoll se začal psát v 60. letech 20. století v Kalifornii. Ann Baker chtěla vyšlechtit krásnou kočku s přátelskou povahou. Začala chovem dlouhosrsté bílé kočky neznámého původu se jménem Josephine s dalšími kočkami, které vlastnila nebo našla. 

Trvalo to několik generací, nakonec se však přece jen narodila koťata s učenlivou, klidnou a mazlivou povahou, přesně jak si Baker přála. Plemeno dostalo název ragdoll (v překladu „hadrová panenka“), který odkazuje na jeho typickou vlastnost – pokud jej vezmete do náruče, uvolní své svalstvo a začne se podobat hadrové panence. CFA registrace se ragdoll dočkal v roce 1993 a od té doby patří k nejoblíbenějším plemenům.

Majestátní obr

Tělo ragdollů je svalnaté, s širokým hrudníkem a krátkým krkem, mírně zaoblenýma ušima a výraznýma modrýma očima (čím tmavší, tím lepší, alespoň podle výstavních kritérií). Samice mohou vážit téměř 7 kg a kocouři i více než 9 kg, což je řadí mezi největší kočičí plemena vůbec. 

Čistokrevná koťata se rodí díky genetické mutaci čistě bílá. Jejich srst se začíná zbarvovat a vytvářet vzory přibližně po 2 měsících, ale plně se vybarví až po 2–4 letech. Hustá, středně dlouhá srst nabývá tmavších odstínů na čenichu, uších, nohách a ocasu a vytváří 3 typy – mitted, colorpoint a bicolor – v 6 barvách: seal, chocolate, red, blue, lilac a cream. 

Šplhání? Radši postel 

Ragdollové jsou známí svou přítulnou a přátelskou povahou, díky které představují skvělé společníky pro rodiny s dětmi, dospělé i seniory. Na druhou stranu, potřebují společnost, proto nejsou vhodní pro ty, co tráví hodně času mimo domov. 

Kvůli jejich mírnosti a důvěřivosti se nehodí pro život na ulici. Nejlépe se jim daří v bezpečí domova, kde se s vámi můžou mazlit nebo vám alespoň být na blízku. Pokud vám vadí hlasitá plemena, s ragdolly si budete rozumět. Většinou se totiž obejdou bez mňoukání, které uslyšíte maximálně jako nářek nad nedostatkem jídla či pozornosti. Navíc jim nedělají dobře výšky, takže spíše než na skříni je najdete na gauči nebo posteli.

S trochou trpělivosti a větší dávkou pamlsků můžete ragdolly naučit různé triky, včetně aportování. Pravidelné hraní si je pro fyzické i psychické zdraví koček důležité, jinak od nich však moc aktivity nečekejte, raději se věnují lenošení. 

Pozor na nadváhu 

Vyjma vysokých nároků na společnost nemají ragdollové speciální požadavky. Není potřeba je koupat častěji než jednou za měsíc a srst stačí jednou týdně vykartáčovat. Určitě se však nevyhýbejte prohlídkám u veterináře. Přestože jde obecně o odolné plemeno, jsou ragdollové náchylní ke specifickým onemocněním, jako je např. hypertrofická kardiomyopatie (dědičné onemocnění, při kterém srdeční svaly časem zesílí, což zvyšuje pravděpodobnost tromboembolie a srdečního selhání), polycystická nemoc ledvin a onemocnění močových cest.

Ještě na jednu věc dávejte pozor. Jelikož toto plemeno nehýří láskou k pohybu, mívá problémy s nadváhou. Přiměřený příjem potravy proto nezapomeňte doplnit společným hraním. To ocení každý ragdoll. 

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Pixabay

Zdroje: Untamed, Petplan, The spruce pets, Daily Paws, WebMD