Posuzování andulek není práce, ale zábava, tvrdí Jiří Řejha. Jenže i tato zábava má svá pravidla. Co by měl správný posuzovatel zvládat a jakou roli hrají na výstavách peníze?

Posuzovat můžete kdeco, od psů, králíků, holubů až po velké papoušky. My se však v tomto článku budeme soustředit na andulky, protože právě na ně se specializuje posuzovatel Jiří Řejha, který se donedávna účastnil výstav andulek i jako vystavovatel.

„Celý život jsem choval výstavní andulky, teď už dělám jen posuzovatele. Ovšem neberu to jako práci, myslím si, že posuzování andulek, zvláště pokud to jsou hezké andulky, je hlavně zábava a radost. Když to řeknu zjednodušeně, tak si s tím hrajete a hledáte to nejkrásnější zvíře, které má vyhrát.“

Jenže jak tu nejkrásnější andulku poznat? Vzhledově se výstavní andulka od té normální liší na první pohled, je totiž výrazně větší a má mohutnější hlavu, kratší krk a široká ramena. Samotný vzhled ale k úspěchu na výstavě nestačí. Hodnotí se i kondice (tedy zda je pták kompletně opeřený), pozice neboli posed na bidle, barva, kresba… Tyto všechny faktory musí posuzovatel vyhodnotit a dojít ke smysluplnému výsledku, což někdy není vůbec jednoduché. Dobrým posuzovatelem se zkrátka nestanete ze dne na den. 

Jak se stát posuzovatelem

Pokud se chcete stát posuzovatelem exotického ptactva, musíte umět posuzovat. Dobře, to jsme vzali trochu hopem. Tak jinak: 

„Posuzovatel by se měl striktně držet nějakého mustru, nějakého ideálu, který je stanovený, ale vždycky se projeví i subjektivní názor. Musí mít nějaký dar od pánaboha a mít to správné oko,“ popsal ideálního kandidáta na posuzovatele pan Řejha. 

A také musíte mít vzdělání. Nejprve však potřebujete splnit základní požadavky – musíte být chovatelem okrasného a exotického ptactva a musíte být členem Českého svazu chovatelů a mít minimálně 18 let (mladší mohou výjimečně začít kurz, ale zkoušku skládají až po dosažení plnoletosti). Po odevzdání přihlášky vás čeká adeptský kurz. Ten trvá standardně 2 roky, během nichž se musíte zúčastnit minimálně 6 adepcí, 3 školení a alespoň 2 celostátních výstav. Na konec vás čeká závěrečná zkouška složená ze 3 částí: písemného testu, praktické zkoušky v podobě posouzení 20 ptáků a pohovoru před komisí. Po úspěšném složení závěrečné zkoušky budete zapsáni do registru posuzovatelů a získáte průkaz posuzovatele a jmenovací dekret.

Učit se však musíte celý život. Také Jiří Řejha opakovaně vyrážel čerpat znalosti do zahraničí. 

„Několik let jsem jezdil na školení do Německa, které mi hodně dalo. Líbilo se mi už jenom z toho důvodu, že tam byli i živé exponáty a na těch jsme si ukazovali, jak má výstavní andulka vypadat. Bylo tam takových 30–40 posuzovatelů z celé Evropy. Školení trvalo vždy 2 dny a věnovali jsme se konkrétním kategoriím. Jeden víkend jsme studovali třeba australské straky, další víkend opalíny a tak dále.“ 

Poznáváním zahraničních trendů získáte nejen větší přehled, ale také si usnadníte posuzování na výstavách za našimi hranicemi. Posuzovatel totiž musí brát ohled i na místní kritéria. 

„Posuzování by se mělo řídit standardem World Budgerigar Organisation, ale každá země má nějaký svůj trend. Třeba na výstavě v Německu byl krásný samec, ale měl abnormálně dlouhé peří, které mu zasahovalo až do očí, a Němci jsou na takové věci alergičtí a trestají je, protože se to nelíbí ochranářům, kteří tvrdí, že ta andulka nic nevidí. Takže jsem samce i samici, která s ním byla v páru, musel vyloučit. Chovatel z toho byl trochu zklamaný, protože asi měsíc předtím mu tento samec vyhrál v Holandsku celou výstavu.“

Na body, nebo na pořadí? 

Zastavme se krátce u toho, jak takové posuzování probíhá. Existují dva hlavní hodnotící systémy – bodování a tzv. šíbr neboli na pořadí. Pan Řejha tyto systémy popsal následovně: 

„Bodování je mnohem náročnější, musíte počítat, musí vám to sedět, nesmí tam být velké výkyvy. Nemůžete dát jedné andulce 90 a druhé, která je mnohem horší, také 90. Dneska se posuzuje hlavně na pořadí, kde se z každé kategorie vybírá prvních sedm jedinců a z toho se udělají vítězové tříd, vítězové skupin a z vítěze skupin se vyhlásí vítěz výstavy a protějšek vítěze výstavy. Oproti bodování je to rychlejší a jednodušší.“ 

Shrnuto podtrženo, při bodování musíte každé vystavené andulce udělit bodové hodnocení a vytvořit žebříček, který bude dávat alespoň trochu smysl. Při hodnocení na pořadí srovnáte andulky podle kvality a vyhlásíte ty nejlepší.

Ať už zvolíte jakýkoliv hodnotící systém, může se stát, že se vás někteří vystavující pokusí ovlivnit. I výstavy andulek jsou totiž byznys a ceny těch nejlepších ptáků šplhají až do několika tisíc eur. 

„Ceny výstavních andulek jsou abnormálně vysoké, a kdo vyhrává, tak i dobře prodává. Rozhodčí se ale nesmí nechat ovlivnit a musí si pevně stát za svým názorem.“ 

Několik slov k českému posuzovatelství 

Přestože např. arabské země mají díky mnohem větším rozpočtům nespornou výhodu, dokážeme jim konkurovat. Při chovu výstavních andulek totiž zdaleka nejde jen o peníze, důležité je i nadšení, trpělivost a um. Stejně tak máme i skvělé české posuzovatele, kteří jsou zváni na zahraniční výstavy a mezi něž určitě patří i Jiří Řejha. Ten by však k českému posuzovatelství jednu výtku měl. 

 „Když budu mluvit za výstavní andulky, řekl bych, že náš posuzovatelský sbor má poměrně širokou základu, ale potřebovali bychom nové členy, mladou krev. Jenže je to nyní bohužel nastavené tak, že každý posuzovatel musí umět posuzovat všechno, a to podle mě v dnešní době nejde. Trendy se rychle vyvíjí, máme spoustu variet, mutací… Proto si myslím, že bychom měli vychovávat specialisty, kteří by se specializovali třeba na andulky, korely, kanáry… Doufám, že to k tomu jednou dospěje.“ 

Kdo ví, možná, že se nějaký nadějný posuzovatel skrývá také mezi vámi.

 

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Jiří Řejha

Zdroje: autorský text, Český svaz chovatelů