Ačkoliv některé druhy desetinohých korýšů patří mezi hermafrodity, většina má oddělené samčí a samičí pohlaví a řadíme je tedy mezi gonochoristy.

Samčí rozmnožovací soustavu tvoří párová varlata, vas deferens (vývodné cesty pohlavní neboli chámovody) a pohlavní póry (ejakulační póry). Samci některých druhů, například raků z čeledí Astacidae a Cambaridae a humrů čeledi Nephropidae, mají ještě pomocný pářící orgán (gonopody neboli kopulační nožky), což jsou přetvořené zadečkové nožky (první či první a druhý pár; obr. 1).

Obr. 1: U raků čeledi Cambaridae mají gonopody samců reprodukce schopné formy I (nahoře) úzké a špičaté hroty. Gonopody samců formy II (dole) mají hroty zaoblené a jsou celkově robustnější. Liší se též barvou.

Samci garnátů z čeledi Penaeidae nemají pravé gonopody, ale k přenášení spermatoforů jim slouží zvětšené endopodity 1. páru kráčivých končetin, které se nazývají petasma. Gonopody zcela chybí například u samců raků čeledi Parastacidae. Vývodné cesty pohlavní tvoří bělavý stočený kanálek a dělí se na tři části: proximální anteriorní vas deferens, vakovité střední vas deferens (zde se tvoří lepkavá tekutina a kulovité shluky neaktivních spermií v akrozomovém obalu neboli spermatofory) a posteriorní vas deferens s řadou menších váčků, které produkují a uchovávají drobné kapičky transparentní viskózní semenné tekutiny. Spermatofory se shromažďují v ampulích na konci chámovodů a při páření jsou vytlačovány skrz ejakulační póry. Samci některých druhů desetinohých korýšů se střídavě vyskytují v reprodukční (obvykle označovaní římnskou číslicí I) a nepářící formě (obvykle označované římskou číslicí II). Jako příklad lze uvést raky čeledi Cambaridae (obr. 2).

Obr. 2: Kopulační nožky samce raka pruhovaného (Faxonius limosus) z čeledi Cambaridae.

V souvislosti s tím se mění i tvar a velikost jejich gonopodů. Gonopody formy I mají bílou barvu, u formy II jsou nažloutlé. Střídání forem je vázáno na svlékání krunýře. Tvar gonopodů je mimo jiném i důležitým determinačním znakem.

Samičí rozmnožovací soustavu tvoří párové vaječníky (u krabů mají tvar písmene H), na spodní straně vaječníků vybíhají párové vejcovody, které jsou zakončeny pohlavními póry (gonopóry). Samice některých druhů mají na spodní straně hlavohrudi mezi 4. a 5. párem kráčivých končetin umístěné semenné schránky neboli spermatéky. Do nich samice ukládá spermatofory získané při kopulaci od samce. Tvar spermatéky je důležitým determinačním znakem. Ve vaječnících se nachází zárodečný epitel, ve kterém dochází k hojnému množení samičích pohlavních buněk (oocytů). Umístění zárodečné zóny je druhově specifické. Zárodečná zóna je u mnoha druhů lokalizována na okraji vaječníku, u infrařádu měkkochvostí (Anomura) pak laterálně nebo ventrálně, u některých krabů je uprostřed vaječníku, případně může být rovnoměrně rozprostřena po celém vaječníku jako u kraba Gecarcinus lateralis.

Párové pohlavní žlázy u vývojově modernějších korýšů včetně příslušníků řádu Decapoda často splývají v jeden celek a párové zůstávají jen vejcovody a chámovody.

Gametogeneze je proces vedoucí k produkci spermií a vajíček. U některých druhů desetinohých korýšů je produkce pohlavních buněk (gamet) sezónní, jiné druhy produkují pohlavní buňky několikrát za rok, případně dokonce kontinuálně. Jak bylo zmíněno výše, spermie desetinohých korýšů jsou shloučeny do „balíčků“ zvaných spermatofory. V závislosti na druhu mají spermie až několik desítek radiálních ramen sloužících k pohybu (u některých druhů ovšem tato ramena chybí). Centrioly a mitochondrie ve spermiích nejsou přítomny či jsou redukované. Každá spermie obsahuje je organelu s enzymy štěpícími obal vajíčka. Tvar spermie je druhově specifický. Například krabi mají spermie protáhlé, zatímco raci kulovité. Vajíčka mají kulovitý tvar a tvoří se v nich žloutek, který obsahuje lipoproteiny a fosfoproteiny. Hlavní vaječnou bílkovinou je vitelin.

Morfologické rozdíly mezi samci a samicemi jsou u desetinohých korýšů podmíněné geneticky. Pohlavní chromozómy u korýšů jsou evolučně primitivní a u většiny druhů nejsou morfologicky rozlišitelné od autozómů (tj. chromozómů, které nepatří mezi pohlavní chromozómy).

Obr. 3: Dospělá samice raka říčního (Astacus astacus) má oproti samcům široký a robustní zadeček a nemá kopulační nožky.

U gonochoristických desetinohých korýšů patří mezi vnější pohlavní znaky velikost klepet (samci mají jedno či obě klepeta větší než samice, což je markantní kupříkladu u krabů houslistů rodu Uca nebo u raků), velikost a tvar zadečku (samice všech druhů mají robustnější abdomen, obr. 3; například samice krabů mají zadeček široký a oválný, zatímco samci úzký a trojúhelníkovitý), vývody pohlavních cest (gonopóry u samic u báze třetího a u samců u báze pátého páru kráčivých končetin), přítomnost spermaték u samic (u vývojově vyspělejších desetinohých korýšů), přítomnost samčích gonopodů, přítomnost háčků na ischiu třetího páru kráčivých končetin u samců a jejich absence u samic (např. u raků čeledi Cambaridae), celkové zbarvení (např. samice krevet druhu Neocaridina denticulata jsou sytě vybarvené, zatímco samci jsou transparentní s drobnými tečkami pigmentu roztroušenými po celém těle) a velikost těla (jedno pohlaví dorůstá větší velikosti). Samci mohou mít i měkké skvrny na klepetech jako je tomu například u některých novoguinejských raků rodu Cherax (obr. 4-6), Vnější pohlavní znaky nemají juvenilní jedinci a poprvé se mohou objevit až u jedinců subadultních.

Obr. 4: Klepeto samce raka tenkoklepetého (Cherax albertisii) s typickou červenou skvrnou na vnější straně nepohyblivého prstu. Tato skvrna není inkrustována jako zbytek klepeta a její povrch tvoří pružná a perforovaná membrána. Proč tomu tak je, není dosud objasněno. Velikost a intenzita zbarvení skvrny patrně vyjadřuje kondici samce. U samic se tyto skvrny objevují jen zcela ojediněle a jsou mnohem menší.

Obr. 5: Měkká skvrna na vnějším okraji klepeta dospělého samce raka Alyciina (Cherax alyciae).

Obr. 6: Na vnějším okraji klepeta dospělé samice raka Alyciina (Cherax alyciae) se nenachází žádná měkká skvrna.

Autor textu: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.

Autor fotografií: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.