Chtěli byste si pořídit zajímavé zvíře s tajuplnou historií, ale nemáte mnoho času, abyste se mohli věnovat větším a náročnějším zvířatům? Představujeme vám pískomila mongolského, který podle legendy zachránil život samotnému Čingischánovi. Možná právě z toho důvodu znamená jeho latinské jméno „meriones unguiculatus“ v překladu „válečník s drápky“.

Seznamte se s pískomilem

Pískomil mongolský je 12 až 15 cm velký hlodavec, který váží přibližně 120 g. Jeho původním domovem jsou stepi, pouště a polopouště v Mongolsku, severní Číně či jižní Sibiři v Rusku. Tyto oblasti se vyznačují extrémními klimatickými podmínkami, kdy letní teploty mohou dosahovat až + 50 °C a naopak zimní klesají až do – 40 °C.

Jeho původní zbarvení je šedohnědé až červenohnědé. Dnes však díky mnohaletému chovu těchto zvířat, můžeme spatřit mnoho barevných mutací včetně strakatých variant, od bílé přes žlutou až po černou. Jeho chodidla jsou porostlá srstí a ocas je ukončen delšími tmavými chloupky. Ten využívají především k udržení rovnováhy. V případě nebezpečí jej dokážou v mžiku oddělit od zbytku těla a využít tak chvilkové nepozornosti k útěku. Tato ztráta je však trvalá a ocas již nikdy nedoroste. Právě z tohoto důvodu nesmíme pískomila za ocásek brát či jinak tahat. V zajetí se průměrně dožívají 3 – 7 let.

Rodinný život

Tato zvířátka jsou velice společenská a ve volné přírodě vedou bohatý sociální život. Žijí v podzemních norách, kde můžeme nalézt jejich početné skupiny, které čítají až 20 jedinců. Celou jejich rodinu vede alfa pár, jenž má jako jediný právo se rozmnožovat. V podzemí si tvoří rozlehlé chodby, které využívají k úschově potravy, úniku i ochraně. Díky jejich společenské povaze je naprosto nevhodné chovat pouze jednoho jedince, který by i přes častou majitelovu pozornost nesmírně strádal, což by mohlo vést až k úmrtí zvířete. Stejně fatální důsledky by mohla mít i snaha  kombinovat pískomila s jinými druhy zvířat. Jsou nesmírně teritoriální, což platí i o jejich druhu. Pokud tedy chcete nakombinovat skupinku pískomilů z jiných rodin, je vhodné to udělat před jejich 8 týdnem života.

Pískomil mongolský je spíše noční tvor, který přes den spí a je aktivní až k večeru. Z tohoto důvodu není úplně moudré umístit ho do místnosti, kde spíte. Pokud jste celý den mimo domov a večer si chcete odpočinout u pozoruhodné podívané, je pro vás pískomil dobrou volbou. Tato zvířátka však nejsou mazlíčky v pravém slova smyslu. Chcete-li chlupáče, kterého budete hodiny hladit a mazlit se s ním, pískomil vás nejspíše úplně nepotěší. Jsou to velice aktivní zvířátka, jejichž ochočení závisí vždy na daném jedinci.

Správná péče

Jak jsme si již uvedli, pískomil musí být chovaný minimálně v páru (nejlépe stejného pohlaví), aby nestrádal a zároveň se nedoporučuje ani chovat lichý počet jedinců. Ubytovat bychom je měli v akváriu či teráriu s minimálním rozměrem 60x40x40 cm (pro dvojici). S větším počtem zvířat je samozřejmě nutné počítat i s jejich větším domovem. Přestože se ve volné přírodě dokážou přizpůsobit mnohým teplotním extrémům, domestikovaní jedinci tuto schopnost ztrácejí. Je tedy nutné chovat je pouze v pokojové teplotě a nevystavovat je přímému slunci.

Jelikož jsou zvyklí dělat podzemní nory, potřebují poměrně velkou vrstvu podestýlky (aspoň 20 cm), aby v ní mohli hrabat a vytvářet své tunely. Použít můžeme chemicky neošetřené hobliny, kukuřičnou podestýlku či směs písku, rašeliny a hoblin. Jejich domov je nutné dobře zabezpečit proti úniku, jelikož umějí přímo skvěle skákat a to až půl metru vysoko. Stejně důležité je však zajistit jim dobrou cirkulaci vzduchu.

Veškeré vybavení by mělo být především ze dřeva, plast jejich ostré zuby snadno zničí, navíc je zde i riziko spolknutí malých kousků a s tím spojené zdravotní problémy. Nepostradatelnou součástí jejich domova by měla být napáječka, miska na krmení, miska s pískem na koupání, větvičky stromů, jenž jim pomohou přirozeně obrousit si zuby a materiál na vystlání hnízda v podobě sena, buničité vaty, dřevěné vlny či slámy. Ubikaci jim také můžeme obohatit domečkem, hračkami či různými trubkami na prolézání.

Jídelníček pouštního gurmána

Základ stravy tvoří různé druhy semen (oves, pšenice, kukuřice, sója, slunečnice, hrách...). Dále jim v malém množství můžeme nabídnout i různé druhy čerstvé zeleniny a ovoce (celer, mrkev, cuketa, jablko, hruška...). Pozor bychom si však měli dát na stravu bohatou na vitamín C. Pískomil si jej totiž dokáže syntetizovat sám, vyšší dávky sice dokáže z těla vyloučit močí, ale riskujeme tak poškození ledvin. Celý jídelníček bychom měli obohacovat o mladé větvičky ovocných stromů a občas doplňovat bílkoviny tvarohem či vajíčkem uvařeným na tvrdo. Přestože je pískomil pouštní zvíře, dostatek čerstvé vody by měl být vždy samozřejmostí.

Autor textu: Zdeňka Kudová

Fotografie: Adobe Stock