Desetinozí korýši mají vnější oplození. Při páření druhů s klepety (např. raci, krabi, humři či humříci) samec často obrátí samici na záda, na bok, nebo ji přizvedne tak, aby odkryla spodní část hlavohrudi (obr. 1). Následně ji klepety znehybní a na spodní stranu její hlavohrudi umístí spermatofory (shluk nepohyblivých spermií v akrozomovém obalu).

Obr. 1: Páření krabů - samice je vytečkovaná

U druhů, jejichž samci klepeta nemají, samec se samicí většinou nemanipuluje, jen se k ní přichytí kráčivými končetinami tak, aby mohl na spodní stranu hlavohrudi umístit spermatofory (např. bezklepeté krevety rodů Caridina a Neocaridina). Samci některých krabů a dlouhoramenných krevet (rod Macrobrachium) samici po páření hlídají a aktivně brání. Jistá starostlivost byla pozorována i u samců některých raků, kteří po páření samici neopustili, dotýkali se ji tykadly i končetinami a evidentně s ní komunikovali.

Pelagičtí garnáti z podřádu větvožábří (Pleocyemata) se páří přímo při plavání, kdy samec plave paralelně vedle samice. Když se samec obrátí na záda tak, aby směřoval k samici břišní stranou zadečku (abdomenu), samice aktivně čtvrtým párem pereiopodů (kráčivých končetin) zmáčkne samčí útvar zvaný petasma, což jsou zvětšené endopodity (vnitřní větev) prvního páru pleopodů (zadečkových končetin), ve kterých se nacházejí spermatofory. Vytlačené spermatofory jsou následně deponovány ve spermatéce zvané thelycum (semenná schránka), dokud v samici nedozrají vajíčka. Thelycum je uzavřený či částečně otevřený prostor na spodní straně posledního hrudního článku samice.

Obr. 2: Humr evropský (Homarus gammarus) má velká a robustní klepeta

Samice jsou připravené k páření po svlečení krunýře (např. u krevet a garnátů), nebo naopak když mají krunýř tvrdý (např. u raků).  Ke kladení vajíček dochází vzápětí po páření, nebo si samice uchovávají spermatofory i po dobu několika měsíců (např. u kraba německého, Cancer pagurus, až 14 měsíců a u humrů rodu Homarus až 15 měsíců; obr. 2)). Z deponovaných spermatoforů lze také po jednom páření oplodnit několik po sobě jdoucích snůšek vajíček. Obal spermatoforu je tvořen třívrstvou stěnou a uvnitř je shluk spermií. Lepivá vnější vrstva obalu se po páření a předání spermatoforu samici ztenčuje a následně ztvrdne. Extracelulární pouzdro korýší spermie se zvětšuje a získává kulatý tvar. Rozpuštění obalu spermatoforů řídí samice produkcí speciálního bělavého sekretu, který je vylučován před kladením vajíček. Tento sekret po zatuhnutí přilepí vajíčka na zadečkové končetiny samice (obr. 3).

Obr. 3: Samice raka mramorovaného (Procambarus virginalis) produkující bělavý sekret, který přilepí vajíčka k jejím zadečkovým končetinám

Po rozpuštění obalu dojde k aktivaci spermií, které proniknou do vajíčka procházejícího okolo spermatéky, a tím dojde k oplození. Spermie se pohybují pomocí radiálních ramen, jejichž počet je druhově specifický. Například spermie raka červeného (Procambarus clarkii) mají čtyři ramena, zatímco spermie raka říčního (Astacus astacus) jich mají více než dvacet. Absence ramen je typická pro raky rodu Cherax, jejichž spermie patrně přicházejí do kontaktu s vajíčky pasivně.

Samci před pářením používají různé strategie vedoucí k získání samice. Jedná se o vnitrodruhovou kompetici. Zmíněné strategie je možné rozdělit na tyto základní skupiny (v rámci jednoho druhu je možné pozorovat i více typů):

a) Kompetice zaměřená na samici

1) Samice připravující se k páření vylučuje tykadlovými (antenálními) žlázami spolu s odpadními látkami i feromony, které lákají samce, a ti o ni svádějí souboje. Protože samice produkuje feromony po delší dobu, pohybuje se na poměrně velkém území a pokusům o páření se zpočátku agresivně brání, přiláká postupně velké množství samců, a může si tak vybrat silného a dominantního partnera. 

2) Dominantní samci si vyberou samici připravenou k páření, která zůstává oproti předchozímu případu na místě, a tu brání před ostatními samci po několik dnů. Pokud samice není svolná s pářením, samec po čase ztratí zájem a přestane ji hlídat.

3) Samec hlídá samici po delší dobu. Stejně jako je tomu v předchozím případě, pokud samice zatvrzele nespolupracuje, samec nakonec ztratí zájem.

b) Kompetice zaměřená na úkryt

1) Samci hlídají místo vhodné k páření a bojují o něj s ostatními. Lákají samice, které si mezi nimi samy vybírají. Takto se samci zpravidla chovají jen několik dní.

2) Samci obsadí místa vhodná pro páření. Oproti předchozímu případu si konkurují nepřímo, nedochází totiž k žádným soubojům. Samičky pak lákají vizuálními signály (máváním klepety). Rovněž toto chování netrvá déle než několik dní.

3) Samci hlídají samici v jejím úkrytu a čekají, kdy bude připravená k páření.

c) Kompetice přímo při páření

1) Někteří dominantní samci neinvestují čas a energii do hlídání stanovišť nebo samic, ale aktivně vyhledávají připravené samičky připravené k reprodukci. Ostatní samce pak agresivně odhánějí, a to dokonce i přímo při páření.

2) Někteří submisivní a často mladší samci aktivně vyhledávají volné samice. Neriskují ale zranění v souboji s jinými samci, a proto se samici snaží přimět k rychlému spáření. Samice ovšem často na tyto výzvy nereflektují, nespolupracují a preferují dominantnější samce.

Autor textu: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.

Autor fotografií: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.