V některých státech je považován za škůdce a invazivní druh, u nás to však naštěstí neplatí. Mníšek šedý patří mezi méně náročné druhy papoušků, pokud vám tedy nevadí křik. Článek je doplněný zkušenostmi Jirky Mirovského. 

Mníška šedého poznáte podle šedého temene, hrdla a břicha, zelené horní části těla a modrých konců letek. V chovu se vyskytuje i v několika barevných mutacích, např. v modré, skořicové, albino. Samce od samice spolehlivě rozeznáte pouze testem DNA. Obě pohlaví dorůstají délky 28 cm.

Schopní kolonizátoři

Zatímco mezi chovateli se mníšek šedý těší oblibě, mezi zemědělci už takovou popularitu nemá. Zemědělská úroda totiž často padne za vlast při náletech hejn mníšků. Mníšek nezpůsobuje škody pouze ve své domovině v Jižní Americe, nýbrž také v oblastech, kam byl zavlečen (a těch není zrovna málo). Jedinci, kteří unikli ze zajetí či byli nezodpovědně vypuštěni, obsadili státy v Severní Americe, severní Africe, na Blízkém východě, ve východní a jihovýchodní Asii i v Evropě. Největší evropskou kolonii nedobrovolně hostí Španělsko, kde mníšci škodí úrodě i místní fauně, např. holubům a vrabcům.

Najdeme je i v Portugalsku, Francii, Itálii, Řecku, Velké Británii, Belgii, Nizozemsku a podle některých zpráv občas zahnízdí i u nás. V některých zemích je chov mníšků kvůli jejich invazivní povaze omezen, v České republice však nijak regulován není. 

Zodpovědní hlídači

Obsazování nových území mníškům jistě usnadňuje i jejich vysoká inteligence a schopnost komunikace, např. se mezi sebou dokáží poznat podle hlasu. U volně žijících papoušků se dokonce vyvinula „nářečí“, která se mezi jednotlivými skupinami liší. O tom, že se mníšci rádi hlasitě projevují, se ostatně přesvědčí každý chovatel. 

Sameček Bárt

„Mníšci jsou takoví uřvaní hlídači. Když jsem doma, tak vím o každém příchozím na dvůr nebo kolemjdoucím kolem našeho plotu. Zatímco pokud mníšci uvidí mě, tak dvakrát pípnou a je klid. Nebo jsem jim sem tam donesl něco ze zahrady a oni se naučili, že když začnou křičet, tak jim zase něco donesu,“  popsal výraznou charakteristiku mníšků Jiří Mirovský, který mníšky chová od roku 2021. Má s čím porovnávat, dříve se staral o agapornise, andulky a korely, dnes už se však věnuje pouze mníškům. K současným dvěma párům by rád ještě dva tři přidal. 

Jinak představují mníšci téměř ideální papoušky. Inteligence mají na rozdávání, dokáží být zdatnými řečníky a imitátory a ke svému majiteli si vytváří silné pouto. Na péči mají podobné požadavky jako jiní středně velcí papoušci – potřebují dostatečně velkou a čistou voliéru, pestrou stravu a hodně lidské pozornosti, zvláště pokud chováte pouze jednoho. 

Kde mníšky ubytovat?

Čím větší voliéra, tím lepší, což ostatně platí pro všechny papoušky. Abychom byli trochu konkrétnější, voliéra pro jeden pár by měla mít na délku a výšku alespoň 2 metry, na šířku minimálně 1 metr. Materiál volte s ohledem na destruktivní sklony mníšků, proto se vyhněte třeba dřevěným konstrukcím. Ve voliéře s vnitřním záletem můžete mníšky bez problému chovat celoročně venku. 

Venkovní voliéry

„Každý pár má svoji voliéru o délce zhruba 2,5 metru a šířce 1,5 metru. Dříve jsem je choval celoročně venku, ale je mi příjemnější, když je mám uvnitř. I odchovy mívám ve vnitřních prostorách. Krmením uvnitř alespoň zamezím různým hlodavcům a ptákům v nalétávání na pletivo a kradení krmiva,“ popisuje Jiří ubytování svých mníšků. 

Čím mníšky krmit?

Ve volné přírodě se mníšci živí zejména květinami, stromovou kůrou a semeny a v období rozmnožování rozšiřují jídelníček o zdroj bílkovin v podobě hmyzu. V zajetí tvoří základ stravy zrní, granule a čerstvá zelenina. Důležité je také podávat ovoce a vápník, ten můžete do jídelníčku zařadit sépiovou kostí nebo vaječnou míchanicí. Mníšci musí mít k dispozici také větve na okus a samozřejmě čerstvou vodu.  

Pestrá strava je základem každého úspěšného chovu

Jirka své mníšky krmí následovně: „Každý den dostávají základní směs zrní, do které přidávám granule a zeleninu a doplňuji ovocem. Naklíčené zrní dávám hodně často v období mláďat a přes zimu jednou dvakrát za 14 dní. Od začátku ledna pak podávám kupovanou vaječnou míchanici, do které přidávám zeleninu, vitamíny a hlavně vápník.“

Rozmnožování ve volné přírodě

Rozmnožování mníšků šedých má několik zvláštností, např. patří spolu s mníškem bolivijským a některými zástupci rodu Agapornis mezi jediné druhy papoušků, které si staví hnízda. Nezřídka se o hnízdo, jež může dosáhnout až velikosti malého automobilu, dělí několik párů, z nichž každý má samostatný vchod. Někdy se v nich usídlí i jiné druhy živočichů, včetně holubů, vrabců či veverek. 

Mníšci vybočují z řady ostatních papoušků také tím, že rodičům s krmením mláďat občas vypomáhá další jedinec, většinou odrostlý potomek.

Domácí odchov

Odchov mníšků nepatří mezi ty nejnáročnější, rozhodně však vyžaduje přípravu a čas. Jiří zdůrazňuje hlavně vliv pravidelného krmení a psychické pohody papoušků (a vaší koneckonců také): „Když v pravidelných intervalech dodáváte, co máte, aby mohli mníšci krásně dokrmovat, tak odchov není složitý. Strašně důležitý je čas, který tomu věnujete. Když je budete chodit krmit obden, tak ten odchov určitě nebude kvalitní. Mníšci si navyknou, že je nekrmíte pravidelně, a přestanou se starat o mláďata. Záleží také na psychickém rozpoložení papoušků. Pokud budou ve stresu, tak se přestanou o mláďata starat. Je to vždycky o tom, jak se k tomu postaví chovatel.“

Chovný pár ve složení Bárt a Violka

Jak jsme se již zmínili, mníšci jsou mezi papoušky jedineční stavěním hnízd a i u vás by měli mít možnost si jej postavit. Protože však pravděpodobně nemáte ve voliéře strom, musíte jim pomoci hnízdní podložkou a nabídkou větviček, např. vrbových proutků o délce půl metru. Nebo můžete do voliéry umístit budku s dostatečně silnou vrstvou podestýlky, aby se vylíhlá mláďata mohla pohybovat po měkkém povrchu.  

Letošní snůška

„Pokud mají materiál, tak si hnízdo postaví. Mám však zkušenost i s tím, že jsem materiál nedodal a poskytl jsem jim jen budku s podestýlkou a oni měli vajíčka i tam. Je to už ale takové nepřirozené, chybí ta práce na hnízdě a myslím si, že se to může odrazit i na odchovu. Tím, že staví, tak se odreagují a jsou klidnější. Když jim dáte pouze budku, tak se budou nudit, budou ve stresu a můžou se začít i oškubávat,“ popisuje klady hnízda Jiří. 

Čtrnáctidenní mláďata

Mláďata přibližně měsíc stará

Mláďata stará měsíc a půl

Samička obvykle snáší 4–8 vajíček, z nichž se mláďata líhnou v průměru za 24 dní. Po 40–50 dnech mláďata opouští hnízdo, přičemž ještě další 3 týdny zůstávají u rodičů a učí se samostatnosti. Reprodukční zralosti dosahují mníšci ve věku 2 let. Připravte se nicméně na to, že minimálně první snůška neproběhne přesně podle plánu. 

Rodinná pohoda

„Moje první snůška byla hodně smutná, objevil jsem třeba dvě mláďata vyhozená z hnízda a sežrané vajíčko. Musel jsem i dokrmovat, protože jsem měl pocit, že rodiče nedokrmují. Ale člověk se nenaučí všechno hned. Teď mám sedm vajíček, pět se už bude líhnout, takže počítám, že budu mít celkem tak deset vajíček. Jeden pár měl dokonce jednou devět vajíček a vylíhlo se jich pět. Když máte hodně vajíček, tak je možná lepší ty poslední vajíčka odebrat, protože oni to neukrmí a ani se nevejdou do budky. Ale jinak jsou mníšci starostliví rodiče a o svá mláďata se krásně starají, pokud tedy nejsou ve stresu.“

Odolní, až na to škubání

Většina zdravotních problémů mníšků ve volné přírodě souvisí s parazity, proto je důležité udržovat voliéru čistou. V zajetí se chovatelé nejčastěji potýkají s oškubáváním peří, které může být způsobeno řadou faktorů, včetně endokrinních nebo jaterních onemocnění, alergií na potravu nebo stresem a nudou. Jinak mníšci patří mezi odolné papoušky, jež se mohou v dobrých podmínkách dožít 15, některé zdroje uvádí až 30 let.
 

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Jiří Mirovský

Zdroje:  Parrot Essentials, J. R. Eberhard, Breeding biology of the monk parakeet, 1998