Osmák degu je přátelské zvířátko pocházející z chilských And, jenž se nacházejí v Jižní Americe. Jeho jméno "osmák" je odvozeno od tvaru žvýkacích plošek jeho stoliček, které připomínají osmičky. Můžeme ho znát také pod názvem chilská veverka. Ten je však poněkud nepřesný. Evropané totiž tato roztomilá zvířátka objevili zhruba v polovině 18. století a nesprávně je považovali za veverkovité. Až později se zjistilo, že jsou příbuzná s úplně jinými zvířaty, konkrétně s morčaty. Jejich chov se od té doby značně rozšířil a stejně jako většina ostatních hlodavců, byli i oni využíváni jako laboratorní zvířata. Používali se především při výzkumu cukrovky, ke které jsou náchylní. Jejich drobná tělíčka totiž neumějí cukr trávit. V dnešní době však patří mezi oblíbená domácí zvířata.

Seznamte se s osmákem

Osmáci jsou denní savci, kteří měří kolem 15 cm a přibližně stejné délky se dorůstá i jejich ocas. Váží průměrně 200 gramů a dožívají se až 8 let. Nejčastěji se můžeme setkat s jejich hnědým zbarvením, ale existují i další barevné mutace i s žíháním. Jsou to také velice inteligentní a společenská zvířata. V žádném případě tedy není vhodné chovat pouze jednoho jedince. V takovém případě se hlodavec nemůže přirozeně projevovat, trpí nadměrným stresem a může steskem i zemřít. Soužití ve skupině nenahradí ani častý kontakt s chovatelem. Ve volné přírodě žijí osmáci v rodinách o počtu 3 až 10 členů. Skládají se většinou ze 2-3 samiček, jednoho samečka a jejich mláďat. Pohromadě tvoří velké kolonie o počtu až 300 jedinců. Starší zdroje dokonce uvádějí kolonie o počtu až 1000 zvířat na hektar. Pohlavně dospívají ve věku 9 měsíců, ale zabřeznout mohou i mnohem dříve. Po 90 dnech se narodí 2-6 plně vyvinutých mláďat, které se po 6 až 8 týdnech odstavují. Samice pak může okamžitě zabřeznout znovu. Pro dlouhý život se však doporučují maximálně 3 vrhy za život s minimálně ročním rozestupem. Dokáží také rozpoznávat emoce i jednotlivé členy rodiny od ostatních lidí. Přestože jsou osmáci velice přátelská zvířata s mírnou povahou, v případě ohrožení dokážou kousnout či v pudu sebezáchovy dokonce „ztratit“ svůj ocas, který jim už nikdy nedoroste.

Péče o osmáka

Osmáci jsou denní tvorové, kteří jsou rádi v centru dění. Jsou nesmírně zvědaví, aktivní, hraví a chytří. Poměrně snadno se dají naučit různé triky, například přiběhnout na zavolání, nechat se podrbat na bříšku či přiběhnout na ruku. Rádi si také mezi sebou povídají, šplhají a lezou po větvích.

Domov pro osmáky

Minimální rozměry ubikace pro dva osmáky jsou 80 x 60 x 45 cm. Abychom uspokojili jejich potřebu šplhat, měl by příbytek obsahovat i několik pater, které budou doplněny o různé hamaky, tunely a větve ovocných stromů. Ty zároveň zabrání případnému pádu. Jelikož to jsou zdatní hlodavci, doporučuje se chov v kleci s plechovým či skleněným dnem. Jakékoli plastové části mohou snadno podlehnout jejich zubům, navíc zde hrozí i riziko pozření malých kousků a s ním spojené zdravotní problémy. V příbytku dlouho nevydrží ani vybavení ze dřeva, na kterém si hlodavci skvěle obrousí zuby. Další důležitou součástí jejich domova je i dostatečně prostorný domeček. Osmáci jsou zvyklí spát společně, proto by se do něho měli pohodlně všichni obyvatelé vejít. Samozřejmostí by také měla být napáječka, miska na jídlo a jesličky na seno. Nepostradatelný je i dřevěný kolotoč o průměru 25 cm, který zajistí dostatečný pohyb i zábavu. V případě zvolení menšího průměru se může kolotoč negativně podepsat na zdraví zvířete. Jako podestýlku je nejvhodnější použít dřevěné pelety, hobliny či kukuřičnou podestýlku. Naprosto nevhodné jsou piliny či jiný prašný materiál. Zapomínat bychom neměli ani na koupací písek pro činčily a nádobu na něj. Osmáci se v nich koupou a tím udržují dobrý stav své srsti.

Strava

Ve volné přírodě žijí osmáci v polosuchých až pouštních podmínkách, které jsou chudé na potravu. Základ jejich stravy tedy tvoří seno, které by měli mít neustále k dispozici. Dopřát jim můžeme v malém množství i některé bylinky jako je například jitrocel, heřmánek či sedmikráska. Naprosto nevhodné je pro ně jakékoli ovoce či jiné krmivo obsahující cukr. Jako občasné zpestření můžeme podávat i speciální krmné směsi se sušenou zeleninou (např. mrkev či okurka). Samozřejmostí je i neustálý přístup k čerstvé vodě.

Autor textu: Zdeňka Kudová

Fotografie: Adobe Stock