Nová Guinea je největším tropickým ostrovem na světě. Leží v Melanésii v jihozápadním Tichém oceánu a 150 km severně od Austrálie. Politicky se dělí na indonéskou část a samostatný stát Papua Nová Guinea. Terén je zde velice členitý a různorodý, zahrnuje mnoho typů prostředí od malarických bažin v nížinách až po vápencové hory s ledovcem na vrcholu nejvyšší z nich. Pestrost druhů živočichů a rostlin, z nichž mnoho se nevyskytuje nikde jinde na světě, je ohromující, avšak i přes četné přírodovědné expedice zůstávají některé části ostrova stále málo prozkoumané.

Ze zoologického hlediska je pozornost upřena hlavně na obratlovce, především pak na ptáky. Bezobratlí jsou spíše přehlíženi, mezi nejprostudovanější skupiny řadíme motýly a vážky, z vodní bioty lze v poslední době pozorovat rostoucí počet objevených a vědě dosud neznámých druhů raků. Tito desetinozí korýši patří do rodu Cherax a čeledi Parastacidae (tzv. jižní raci). Jelikož ve vodách často chybějí větší predátoři, zachovaly si mnohé druhy zdejších raků pestré a nápadné zbarvení, které je pozůstatkem po mořských předcích žijících na korálových útesech. Z tohoto důvodu jsou novoguinejští raci populárními chovanci i ve sladkovodních akváriích.

Foto: Rak zebra (Cherax peknyi) je ve zbarvení značně variabilní. Tento jedinec patří k modroklepeté formě.

Bohužel, naše znalosti o biologii, ekologii a životních nárocích těchto živočichů jsou velmi omezené. Jelikož jsou to korýši teritoriální a značně agresivní, je jejich odchov v lidské péči problematický. Proto se naprostá většina jedinců dostává na trh z odchytu ve volné přírodě. Domorodí lovci je dopravují do města Sorong na poloostrově Ptačí hlava v indonéské části ostrova, odtud jsou pak letecky přepravováni do Jakarty na Jávě a část z nich následně i do odběratelských zemí, především do USA, Japonska a států Evropské unie. Do České republiky touto cestou zamíří až několik desítek raků každý měsíc. Intenzivní odchyt může mít na původní populace těchto sladkovodních obrněnců velmi neblahý dopad.

Foto: Rak warsamsonský (Cherax warsamsonicus) byl vědecky popsán v roce 2017.

Kromě rizika nadměrného odlovu byla nedávno zjištěna ještě další hrozba: v Indonésii byl nahlášen výskyt patogenu račího moru. Jedná se o infekční onemocnění, které je pro novoguinejské raky pravděpodobně smrtící. Je to vůbec poprvé, kdy byla tato choroba objevena v tropech a nikdo nedokáže s jistotou předvídat, jak se bude dále šířit. Bohužel nelze vyloučit ani nežádoucí zavlečení patogenu na Novou Guineu v rámci vnitrostátního pohybu zboží po Indonésii (například s násadou ryb). Legislativa, která by mohla zavlečení zabránit, je v tomto ohledu bohužel naprosto nedostatečná.

Foto: Dospělý samec raka horského (Cherax monticola).

Místní obyvatelé si raků příliš nevšímají, i když některé druhy, jako je rak horský (Cherax monticola), se řadí mezi konzumní živočichy. Domorodí rybáři je chytají na bambusové udičky s nastraženou žížalou či přímo do ruky při prohledávání úkrytů pod kameny v řekách a potocích. Většina druhů novoguinejských raků však donedávna unikala lidské pozornosti. Změna nastala na přelomu milénia, kdy byli z Indonésie vyvezeni první raci pro chov v akváriích. Tito atraktivní korýši si rychle získali pozornost chovatelů a rázem tím nabyli na hodnotě i pro domorodé obyvatele. Některé populace či celé druhy se tak ocitly pod narůstajícím tlakem ze strany lovců.

Foto: Mladý rak horský (Cherax monticola) má pro tento druh typické kropenaté zbarvení, které v dospělosti mizí.

Komerční zájmy často předcházejí vědě a nejinak tomu bylo i u těchto korýšů, když se na trhu začaly objevovat druhy dosud neznámé. Bez formálního popisu a přidělení vědeckého jména není možné konkrétní druh v přírodě monitorovat a vyhodnotit možné negativní dopady odchytu na stabilitu jeho populací. Proto se ve spolupráci s kolegy Martinem Bláhou a Antonínem Koubou z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a s indonéskými kolegy z Bogorské zemědělské univerzity již několik let snažíme analyzovat neznámé novoguinejské raky a publikujeme popisy nových druhů. Dále v textu budu tedy mluvit za celý tým.

Foto: Domorodý rybář z kmene Dani lovící v řece Aikima v provincii Papua raky horské na udičku.

Prvním takto popsaným druhem byl rak modronohý (Cherax gherardii) v roce 2015. Ještě tentýž rok následoval rak ohňohrotý (Cherax subterigneus). Druhý jmenovaný byl ovšem paralelně určen i německým týmem pod názvem Cherax snowden a druhové jméno subterigneus se tak stalo mladším synonymem. Po těchto popisech jsme v roce 2017 zorganizovali první českou zoologickou expedici zaměřenou na raky na Nové Guineji. V horách nedaleko údolí řeky Baliem v indonéské provincii Papua jsme učinili objev prvního jeskynního raka mimo území Severní Ameriky, kde se vyskytovaly všechny do té doby známé jeskynní neboli troglobiontní račí druhy. Nazvali jsme ho podle nevýrazné tělní pigmentace rakem nažloutlým (Cherax acherontis). Jednalo se o objev významný i z hlediska odhadované celkové diverzity raků na Nové Guineji. Celkově bylo totiž objeveno 28 druhů (včetně raka kaleného, Cherax woworae, jehož popis jsme publikovali letos) a odborníci vesměs předpokládali, že o mnoho víc se jich na ostrově vyskytovat nebude. Pokud byl ale objeven jeden jeskynní rak, dá se předpokládat, že v dalších jeskyních, kterých je na tomto krasovém ostrově opravdu mnoho, by mohly žít i další druhy. Celková diverzita se tedy následně vyšplhala až na odhadovaných sto druhů. Pokud je odhad správný, mohla by se Nová Guinea směle poměřovat s Austrálií, což je jedno ze dvou celosvětově uznaných epicenter račí diverzity.

Foto: Papuánští kluci lovící v řece Baliem raky.

Význam astakofauny, jak se rakům souhrnně říká, na zmíněném ostrově je nezpochybnitelný. Raci totiž ve vodním prostředí zastávají roli takzvaných ekosystémových inženýrů, tedy živočichů, kteří svým chováním významně ovlivňují okolí. Jedná se především o hloubení nor, ale také o konzumaci vodních rostlin, bezobratlých živočichů, ryb a obojživelníků. Pokud raci z prostředí zmizí, nastanou změny, které mohou mít negativní dopad na celý ekosystém. Je tedy zřejmé, že si tito živočichové zasluhují řádnou pozornost a náležitou ochranu.

Ovšem provádět ochranářská opatření přímo v terénu na Nové Guineji není vůbec jednoduché, v cestě stojí především řada byrokratických překážek, vysoké náklady, a hlavně často nízká motivovanost místních obyvatel. Proto se intenzivně snažíme komunikovat s indonéskými zákonodárci, senátory a akademiky, spolupracujeme i se zoologickým muzeem, a založili jsme dvě pracovní výzkumné skupiny zaměřené mimo jiné na monitoring a ochranu raků. Dále se snažíme o osvětu formou přednášek a seminářů, a v neposlední řadě se zabýváme i vzděláváním dětí na základních školách. V posledním bodě se v rámci svého doktorského studia aktivně zapojuje i moje žena Barbora.

Foto: Na akvarijní trh mířící raci Alyciini v přepravní krabičce.

Mimo to mohou k zachování druhů novoguinejských raků aktivně přispět i chovatelé a akvaristé. Pokud by byly vypracovány efektivní metody odchovu v lidské péči, zákonitě by značně poklesla poptávka po racích odchycených v přírodě. To by byl významný krok kupředu v praktické ochraně zmíněných korýšů. Tyto aktivity podporujeme a snažíme se též přinášet nové poznatky pramenící z experimentální činnosti v laboratořích. Jakékoliv nové informace získané z výzkumné činnosti či praktického chovatelství jsou z tohoto pohledu velice cenné. Bohužel ale registrujeme i snahy o přijetí takzvaných pozitivních seznamů, po jejichž uvedení do praxe by došlo k drastickému omezení množství druhů živočichů v zájmových chovech. Dá se předpokládat, že novoguinejští raci by z chovů zmizeli, a tím bychom přišli i o možnost studovat je a snažit se odchovem v lidské péči potlačit odchyt divoce žijících jedinců. A to by byla opravdu škoda… Doufejme, že k tomu nedojde, a naopak zájmové chovy pomohou zachovat úžasnou druhovou diverzitu novoguinejských raků i pro další generace.

Autor textu: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS. (Česká zemědělská univerzita v Praze)

Autor fotografií: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.