Mladý a oblíbený sport, při němž pes překonává ve stanoveném pořadí překážky a který se může na první pohled jevit jako obdoba agility. Tím zde však veškerá podobnost končí. Řeč je o hoopers, sportu, který se mezi pejskaři těší stále větší oblibě. 

Proč a kde hoopers vzniklo? 

Kořeny sportu zvanému hoopers zadal v USA sport agility. Týmy soutěžící v agility už z nějakého důvodu nemohly v tomto sportu pokračovat nadále (stáří psa, zranění aj). Protože ovšem nechtěly dát sportovnímu světu nadobro sbohem, začaly hledat alternativní disciplínu, jenž by jejich psům umožnila udržet je v dobré fyzické kondici a postavit se zase na startovní čáře závodní disciplíny. A touto alternativou se později stalo právě hoopers. 

Později se tento sport rozšiřuje také do Evropy. Nejdříve se jednalo o Holandsko, které bylo následované zbytkem evropských zemí. Díky tomuto rozlišujeme dnes dva rozdílné tzv. „směry“ hoopers. V americkém směru setkáme se složitějšími překážkami, hlasitými ovacemi publika a soutěžním arénou náročnější na prostor. Naopak holandský směr učení klade důraz na absolutní soustředění, koncentraci a klid při parkuru. 

Do České republiky přichází tento nový sport poměrně nedávno, v roce 2017. Přestože si ale rychle získává na popularitě, první Klub Hoopers u nás vzniká už o dva roky později, a to na začátku roku 2019. 

Princip hoopers

Základním principem při hoopers je dosáhnutí souhry týmu psa a psovoda, schopnosti ovládat zvířete na dálku a naučit psa samostatnosti. 

Psovod má v hoopers k dispozici pouze omezený prostor (čtverec), který mu musí stačit na to, aby psa na překážky navedl. Pes je psovodem na překážky vysílán proto tzv. na dálku, tedy v co největší vzdálenosti od psovoda, verbálně nebo za pomoci posunků. Díky tomu se pes poměrně rychle učí samostatnosti a schopnosti přemýšlet. 

Překážky

Překážky jsou sestaveny a uspořádány tak, aby co nejvíce odpovídaly přirozené fyziologii psů (běhu), a tedy co nejméně zatěžovaly jejich pohybový aparát. Veškeré překážky, které v tomto sportu pes zdolává, jsou probíhací (tzn. pes přes překážky neskáče a nepřebíhá je, jako v agility). Kostru psa nezatěžují ani příliš ostré změny pohybu, neboť trať je uspořádána tak, aby na sebe co nejplynuleji navazovala. Sport tedy může vykonávat téměř každý, a to bez ohledu na věk, zdravotní omezení nebo plemeno psa. Stejně tak není rozhodující ani věk psovoda. 

Z typů překážek využívaných v hoopers zde nalezneme branky, barely, oblouky a tunely. Tunely, jejichž šíře je 80 cm, mohou poté měřit nejvíce 3 metry. 

Kategorie

V hoopers se setkáváme se soutěžními kategoriemi dělenými dle několika kritérií. 

Dle výšky v kohoutku psa se jedná o kategorie nad 40 cm v kohoutku a do 40 cm. 

Na základě výkonnosti týmu poté rozlišujeme kategorie FUN, H0, H1, H2, H3 a HCH. Kategorie FUN je vhodná pro každého, kdo by si rád tento sport vyzkoušel. Cílem této kategorie je pouze doběhnutí psa do konce. Kategorie H0, H1 a H3 patří začínajícím týmům, kdy má psovod k dispozici prostor, ve kterém se může pohybovat o velikosti 3 x 3 metry. Závodní kategorie H3 a HCH poté patří už profesionálním týmům. Zde má psovod k dispozici prostor pouhých 1,5 x 1,5 metru. 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Adobe Stock

ZDROJE:

Klub Hoopers z.s.
Czech Hoopers Club z.s.