Území České republiky je přinejmenším dvě století doméniem volatých okrasných holubů. Taková popularita voláčů se nevidí nikde na světě. Do střední Evropy se nejspíše dostali voláči cestou západní, někdy v průběhu 17. a 18. století, kdy u nás zdomácněli předchůdci voláčů zlodějů, různých tleskačů a také předchůdci řady středních i velkých voláčů (saský, sedlatý,  brněnský a další), jenž byli kříženi s barevnými a jinými holuby a vznikala unikátní sestava významného množství později ustálených plemen, jenž se rozšířila též do okolních zemí. 

Mezi středními voláči již tehdy vynikal český stavák, jehož německy hovořící obyvatelé nazývali  Edelklätscher Kröpfer nebo-li ušlechtilý tleskač – voláč, také  Glanzkröpfer, tedy lesklý voláč, Böhmischer Klätscher, tedy český tleskač či Böhmischer Glanzkröpfer, tedy český lesklý voláč, naši chovatelé užívali názvu český holub stavěcí, zkráceně český stavák. 

Mezinárodní označení českého staváka odkazovalo na jeho vynikající, velmi lesklé, zbarvení a též na jeho schopnost stavění, jenž mohla mít dost dobře původ v typickém letu tleskačů, jenž během svatebního tance obletují holubici a za hlasitého tleskání křídel se ji snaží získat. Na fotografiích českého staváka z první třetiny 20. století je patrno, že se již v té době jednalo o unikátně prošlechtěné a perfektně ustálené plemeno. Český stavák byl ozdobou našich selských a jiných dvorů a českého venkova, ale pokud měl být využíván též k účelům výstavním, bylo nutno shromáždit chovatele, stanovit šlechtitelské cíle,  vytvořit standard k posuzování a chovatelský spolek, jenž by na jeho dodržování dozoroval. Chovatelé českých staváků se počali sdružovat už před první světovou válkou. Bylo zajímavé, že v různých oblastech doznaly obliby specifické rázy. V našem pohraničí byli nejpopulárnější staváci plnobarevní, jenž se vyskytovali hojně i v  Polabí, spolu s rázem lysým, na Jíčínsku byli populární sedlatí, ve východních Čechách bělohrotí, v Českém Slezsku a na Hané si dlouhou dobu udrželi přízeň tygři, na Hradecku žlutě plaví, stříbřití a bělouši.

Český stavák černý lysý, výstava Chovatel 2023

Modrý kapratý bělohrotý ČS • Foto: Matyáš Franc

Prvním českým spolkem, jenž sdružil chovatele staváků, byl Klub východočeských pěstitelů staváků bělokosých, jenž zahájil činnost v roce 1908 a později přesídlil do Týniště nad Orlicí. Fungoval pod vedením úspěšných chovatelů staváků Korába, Vanického, Flory a dalších. Stavák byl ovšem holubem populárním všude a neměl dosud platný standard. Toho si bylo vědomo vedení Klubu pěstitelů holubů v království českém se sídlem v Praze, jenž svolalo do Prahy sjezd chovatelů českého staváka. Dne 16. května 1913 byla na tomto sjezdu navržena předloha prvního standardu plemene, která upřednostňovala mimo jiného statnou a dlouhou postavu, čistozobost u všech rázů s přípustnou jehlou u modrých a černých a s tolerancí tmavého zobáku u tygrů a plamínků, oči měly být ještě červené, podobně i obočnice. V roce 1921 byl v Jičíně založen Klub pěstitelů Jičínský stavák sedlatý, jehož předsedou se stal Jindřich Vodička. Oba spolky fungovaly na regionální úrovni a  pořádali výstavy. 

Český stavák černý sedlatý, CV Chovatel 2022

V dubnu 1924 iniciovali profesor Alois Strnad a publicista Vojtěch Mrštík provolání „pěstitelé staváků, utvořte spolek“ otištěný v časopise Farma, jenž redigoval Čeněk Novotný. Objevily se též další výzvy a články, tentokrát i v časopise Zvířena, do ankety se připojili př. Sagasser, Kuba, Frank, Fürst a další. Mezitím se 18. května sešla v restauraci U Burešů v Praze schůze chovatelů českých staváků, jíž předsedal Antonín Frank. Výsledkem jednání bylo ustanovení přípravného  výboru k ustanovení klubu ve složení ing. Bambásek, A. Kuba a Čeněk Novotný. Po jednání výboru dne 24.5.1924 v kavárně Na Palmovce, kde byly dořešeny stanovy, byla na 10. srpna 1924 svolána ustanovující schůze klubu. Do klubu se přihlásilo přes 100 chovatelů z celé republiky.  Dvacátého osmého září 1924 byla do restaurace U Pinkasů svolána ustavující valná hromada klubu. A. Kuba přítomným sdělil, že stanovy klubu byly úředně schváleny a nic nebrání existenci klubu. Řídíci Fr. Fürst následně vyzval k volbě klubového výboru, jenž začal pracovat ve složení předseda Jar. Sagasser, př. Šperlink 1. místopředseda, Pavlovič za Slovensko jako 2. místopředseda, členové výboru př. Bambásek, Hudec, Frank, Tůma, Bílý, Fürst, Kuba a Novotný. Klub byl ustanoven jako Celostátní spolek Klub pěstitelů českého staváka se sídlem v Praze. 

Ještě za druhé světové války se dávala přednost velkým jedincům o délce kolem 42 cm „s mírně šavlovitými křídly,“ avšak po roce 1947 až do 60. let se po přepracování standardu soustředila pozornost na kvalitu barev a lesku. Následkem toho došlo ke zmenšení staváků. Éra 70. let 20. století se nesla ve znamení zakládání regionálních poboček, neboť v dobách největší slávy měl klub až 600 členů. Vznikly tak pobočky středočeská, jihočeská, západočeská, severočeská, východočeská, Vysočina, jihomoravská, severomoravská a slovenská. Na pobočkových výstavách bývalo vystavováno mezi 200 až 500 českými staváky. Naši staváci byli pravidelně vystavováni v zahraničí, zájem si získali na evropských a mezinárodních výstavách, neboť vynikají neobvyklou kvalitou lesku a barvy a unikátním prošlechtěním znaků hlavy, jenž dosáhla vrcholu v posledních dvou desetiletích. Nejužší vztahy byly navázány s chovateli z bývalé NDR, kdy docházelo ke vzájemným návštěvám speciálních výstav a posilování chovů. Velký rozmach získal chov českého staváka ze zahraničí ovšem jen na Slovensku, kde se  plemeni daří dosud a díky zapojení mladších chovatelů má i slibnou budoucnost. Činnost na Slovensku zahájila pobočka klubu v roce 1973 ustavující schůzí v Solčanech. Za účelem faktické podpory letových dovedností klub vyhlásil v roce 1984 soutěž o elitní chov v letu. Komise hodnotila stavění, orlování a další prvky temperamentu v jednotlivých chovech a vzniklé videozáznamy dodnes slouží k vynikající propagaci staváků. Soutěž byla před nedávnem obnovena. 

Od počátků 20. století patří český stavák k nejvděčnějším objektům autorů článků a publikací. V roce 1921 vznikla monografie Severína Flory Český holub stavěcí, druhá monografie vyšla pod názvem Český stavák z pera Vojtěcha Mrštíka a v roce 2008 byla vydána publikace Český stavák a jeho příbuzní autora Ing. Tomáše Sousedíka, částečně s německým překladem textů. Tentýž autor vydal publikace k velkým klubovým výročím. Ze šlechtitelského hlediska sehrály hlavní význam klubem vydané výklady standardu českého staváka, s mottem „Vzorník a metodika posuzování českého staváka“, I. a II díl, rok 1997. 

Poradce chovu Ing. Tomáš Sousedík při školení žluté barvy v Pardubicích

Po roce 1989 opouštějí speciální výstavy Prahu. V posledních letech zakotvily v Kolíně, kde jim patří první půle prosince. Na posouzení se podíleli posuzovatelé specialisté, neboť počet staváků na výstavách dosahoval čísla mezi 1 600 až 2 000, jejichž posouzení nebylo jednoduché personálně zabezpečit. Zbývající posouzení obstarávali ostatní svazoví posuzovatelé. V roce 1974 byl za Ing. Františka Župky vydán sborník vzorníků, jímž byl zaveden do našeho posuzování bodový systém hodnocení holubů. Tento systém se dostal chovatelům staváků pod kůži, neboť jako jediný klub nepřijali evropský způsob hodnocení odsouhlasený pro posuzování v České republice asi před 10 lety. Na speciálních výstavách hodnotí vedle oficiálních posuzovatelů  ČSCH staváky také kluboví posuzovatelé, jenž se rekrutují z řad zkušených chovatelů, podobně jako posuzovatelé v anglicky hovořících zemích. Klub tak funguje v oblasti výstavnictví i posuzování zcela nezávisle na Českém svazu chovatelů. Na druhou stranu členové klubu dosud velmi aktivně obesílají malé, velké i největší výstavy ČSCH a alespoň tím se podílí na celkovém fungování svazu.    

V rámci evropských struktur je český stavák  zařazen v  seznamu plemen pod číslem 345. Jeho začlenění na evropský seznam provázela zpátečnická změna vzorníku, jenž byla napravena ve vzorníku publikovaném v roce 2011 v knize Národní plemena okrasných holubů, jíž vydalo tehdejší ÚOKCH.   Tento vzorník je dvojjazyčný, česko-německý, což je pomocníkem posuzování českých staváků v zahraničí. 

Klub českého staváka patří k nejaktivnějším klubům, ať už co se týče bohatosti klubových aktivit, pořádaných školení, přátelských setkávání nebo diskuzních příspěvků na každém holubářském setkání, jakož i prezentací na sociálních sítích.  Klubu by jistě prospělo větší zapojení mladších chovatelů v roli funkcionářů. Je to přece jen plemeno, které na svém holubníku měl snad každý českých holubář.  

Český stavák červený lysý, CV Chovatel 2023

Český stavák modrý kapratý sedlatý, CV Chovatel 2022

Do druhého století klubové činnosti vykročil český stavák ve vrcholné kondici typu. Je pravdou, že přinejmenším u nejpopulárnějších sedlatých dokázali chovatelé prošlechtění znaků hlavy (vysoké čelo, červené obočnice, prokrvený, silný a kratší zobák) uvést do dokonalosti. Holubi jsou to při posuzování v ruce dlouzí a silní, se silnou konstitucí nohou, křídel, výbornou volatostí a unikátní barvou. Svoji krásu, spojenou s ojedinělým způsobem letu, dovedou staváci stále nejlépe ukázat doma, v prostředí, které znají. Ve výstavních klecích tomu stále není pravidlem, zvláště pokud chovatelé nedělají klecovou drezuru. U tohoto tématu chci upozornit, že i nejlépe se předvádějící voláči, mezi něž patří voláči brněnští, pomořanští či sedlatí rousní, by bez předchozí klecové drezury nebyli schopni se v klecích dobře prezentovat. Byly by toho schopny jen některé holubice, kterým je předvádivost dána do vínku. Ale ani u takto krotkých plemen by se neprezentovali bez drezury samci a holubice jen některé. A co český stavák? Ten  potřebuje klecové drezury, aby se správně předvedl ve výstavní kleci, ještě více. Ideálně dva dny pobytu v drezurních klecích, dva dny volný prolet, opakovat asi pětkrát. Jenže kolik lidí opravdu staváky drezuruje? 

Český stavák modrý sedlatý, CV Chovatel 2023

Český stavák stříbrný sedlatý, CV Chovatel 2022

Český stavák žlutý sedlatý, CV Chovatel 2023

Zdá se, že někteří chovatelé našli nový způsob, jak vylepšit předvádivost našich staváků a tím je křížení s jinými plemeny, obecně prospěšné a žádoucí. Potíž nastává při zapojení jemnějších plemen do křížení, zejména při použití německého štelera, Získáme sice úžasnou volatost a vzpřímenější držení těla, které voláčům sluší, ale holubi ztratí na síle postavy, hlava je zjemnělá, bez vyššího čela, s úzkým zobákem, světlejšími obočnicemi a dalšími projevy degradace typu. U posuzovatelů holubů obecně, ač je to v České republice k nevíře, se nenachází mnoho osob, které by preferovaly silné znaky zobáku a postav, jak některá naše domácí plemena zaslouží. Proto zjemnění některých chovů staváků, kde se místo hotových holubů bez očividných stop křížení, vystavují holubi z prvních generací kříženců, může uniknout správné pozornosti. S pozitivním vlivem jiných plemen – předvádivost, volatost, krotkost – i jejich vlivem negativním, se budeme muset v následujících letech popasovat. Klidnou diskuzí a hledáním odpovědí. Naším cílem by měl být český stavák silné konstituce, perfektně volatý u obou pohlaví, kvalitně zbarvený a plný temperamentu. Takové holuby dnes vídáme převážně u nejlepších chovů sedlatých, plamínků či bělohrotých a bude dobře, když se tento šlechtitelský trend rozšíří i jinam. Na posuzovatele, ať již klubové nebo všeobecné, však bude položeno břímě arbitra, které je vždy nelehké a hlavně nevděčné.

Český stavák červený plamínek, CV Chovatel 2023

Zdeněk Bek na školení posuzovatelů představuje lesk černé barvy ČS

Klub českého staváka má v letošním roce plné ruce práce. Po úspěšném školení barvy a lesku na únorovém celostátním školení posuzovatelů holubů, absolvoval školení modré barvy v rámci klubu v Kolíně - Štítarech, následně započal se soutěží o nejlepší malbu českého staváka pro děti ve třech kategoriích, kdy výstava těchto maleb byla zpřístupněna počátkem května na zámku v Linhartovech. Plánuje se též celostátní setkání chovatelů českých staváků u příležitosti stého jubilea s účastí mnoha hostů. Klubu přeji do druhého století stálý elán a chovatelskou přízeň. Kvalitní český stavák je chloubou českého chovatelství i cenným nositelem našeho kulturního dědictví. 

Čeští staváci modří sedlatí v chovu Marka Iskry ke konci hnízdní sezony

Čeští staváci ve volném proletu u Marka Iskry

Krása českého staváka vyniká za letu

Autor textu: Mgr. Bc. Alexandr Veselý

Fotografie: Mgr. Bc. Alexandr Veselý