Většina v akvaristice chovaných a pěstovaných druhů živočichů a rostlin pochází z tropického pásma, proto je jejich etablování (uchycení se) mimo původní areál výskytu reálné především v teplých oblastech, případně jen na lokalitách s termální vodou, jako je tomu například u raka červenoklepetého (Cherax quadricarinatus) a babelky řezanovité (Pistia stratiotes) ve Slovinsku, nejméně dvou druhů krevet v Německu a Maďarsku či několika druhů ryb a raků na Slovensku a opět i v Maďarsku. Některé druhy se ale ukázaly být natolik adaptabilní a tolerantní ke klimatickým podmínkám, že mohou přežít a rozmnožovat se i v chladnějších oblastech.

Obr. 1: Replika hradu jménem Vajdahunyad na břehu termálního rybníku Városliget v městském parku v Budapešti

Kvůli postupně se měnícím klimatickým podmínkám, kdy se mimo jiné zkracuje studené období, nelze navíc vyloučit ani budoucí etablování teplomilných druhů v oblastech, kde to je v současnosti spíše nereálné. Na seznamu 100 nejinvaznějších druhů světa náleží přibližně jedna třetina k druhům, které byly zavlečeny na nové lokality právě v souvislosti s okrasnou akvakulturou.

Obr. 2: Samice blíže neurčeného křížence živorodek rodu Poecilia

Chovatelé z různých důvodů vypouštějí akvarijní živočichy na nové lokality. Většinou se jedná o nechtěné ryby, avšak též o bezobratlé, želvy či obojživelníky. Někdy se touto cestou zbavují přemnožených živočichů (např. mláďat raka mramorovaného). Obecně je na vině malá informovanost chovatelské veřejnosti o možných rizikách šíření invazních druhů. No a pro vypuštění těchto živočichů takový chovatel rád vybere lokalitu, kde je pravděpodobné, že daný živočich přežije a případně se rozmnoží. Jinými slovy, je pravděpodobnější, že nechtěný živočich bude vypuštěn do ekologicky cenné tůně než do znečištěného kanálu pod průmyslovým závodem. Termální vody (ať už přirozeně napájené termálním pramenem, či umělé, které jsou kupříkladu zásobované oteplenou vodou z chladících nádrží elektráren) se z tohoto pohledu jeví jako ideální prostředí, kde se bude vypuštěným tropickým živočichům dařit… Bohužel, je to správný předpoklad, a tak existuje mnoho zdokumentovaných případů, kdy se v termálním vodním tělesu objeví etablovaná populace původně akvarijně chovaného druhu.

Obr. 3: Rak mramorovaný (Procambarus virginalis)

Za příklad umělé termální vody může posloužit odpadní kanál, kterým se odvádí voda z elektrárny Opatovce u Pardubic zpět do Labe. V současné době je do řeky pod Opatovicemi vypouštěna voda s povoleným teplotním limitem 35 °C. Takto oteplená voda je celoročně teplejší než voda v Labi, což má dopad i na říční úsek pod zaústěním kanálu do řeky (teplota je přibližně o 1,5 °C vyšší oproti přirozenému stavu). Vyšší teplota vody umožňuje přežití teplomilných organizmů, jako jsou nepůvodní okounkovité ryby slunečnice pestré (Lepomis gibbosus). Ačkoliv u těchto ryb není jisté, zda byly vypuštěny z akvarijního chovu, nelze tuto cestu zavlečení vyloučit.

Obr. 4: Želva Nelsonova (Pseudemys nelsoni)

Akvarijním původem si však můžeme být jistí u ryb, korýšů, měkkýšů a želv nalezených v přirozených a polopřirozených (člověkem upravených) termálních vodách v Maďarsku. Přímo v hlavním městě Budapešti je mnoho termálních pramenů a vrtů, které byly populární již za dob Římanů (a patrně ještě dříve, některé archeologické nálezy pocházejí z doby bronzové). Kupříkladu soustava nádrží v městském parku Városliget je napájena ze dvou zdrojů. Nachází se zde slavné lázně Széchenyi a replika hradu jménem Vajdahunyad (obr. 1). Lázně byly po první světové válce značně rozšířeny a bylo pro ně potřeba zajistit více vody. Proto byly vyhloubeny dva nové vrty sahající až do hloubky 1256 metrů. Ty dnes dodávají 6000 kubíků vody denně, teplota vody dosahuje 74 a 77 °C. Voda v lázních je ochlazována a ve venkovních nádržích není zdaleka tak vysoká. I tak se ale v chladnějším období line nad hladinou pára, což místu propůjčuje až magickou atmosféru.

Obr. 5: Noční odlov na Markétině ostrově

Terénní průzkum byl realizován v rámci spolupráce mezi Českou zemědělskou univerzitou v Praze, univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Centre for Ecological Research v Budapešti. Při odlovu elektrickým agregátem byla zjištěna přítomnost mnoha nepůvodních druhů. Z ryb dominují živorodky rodu Poecilia, Xiphophorus (platy a mečovky) a Gambusia. V některých případech se jedná o blíže neurčitelné hybridy (jedním z rodičovských druhů je patrně živorodka velkoploutvá, Poecilia velifera; obr. 2). Z měkkýšů byla nalezena ampulárka okružáková (Marisa cornuarietis) a živorodá piskořka věžovitá neboli věžovka hrbolkovitá (Melanoides tuberculatus). Z korýšů byly nalezeny různé druhy blíže neurčených krevet rodu Neocaridina a Macrobrachium, a také raci mramorovaní (Procambarus virginalis; obr. 3). Ve břehu objevené nory byly prozkoumány pomocí endoskopické kamery. Tímto způsobem byla potvrzena i přítomnost dalšího invazního druhu – severoamerického raka červeného (Procambarus clarkii).

Obr. 6: Rak červený (Procambarus clarkii) z potoka Barát

Odlovení živočichové byli obecně v dobré kondici, populace jsou zřejmě etablované a rozmnožující se. Na lokalitě dominují. Ačkoliv nebyla detekována přítomnost parazitů, u severoamerických raků je důvodné předpokládat infekce patogenem račího moru, což je řasovka hnileček račí (Aphanomyces astaci). Račí mor je letálním onemocněním hubícím původní evropské raky a šíření severoamerických raků, kteří jsou jeho přenašeči, je vysoce nežádoucí.

Obr. 7: Koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus)

Podobně, jako je tomu ve Városligetu, je možné narazit na vypuštěné akvarijní organizmy i na dalších místech v Budapešti. Jedná se především o parkové rybníky na Markétině ostrově a potok Barát. Obě lokality jsou též termální. Mimo jiné byly na Markétině ostrově odchyceny i tři dospělé želvy mississippské (Graptemys pseudogeographica; obr. 4 a 5). Z ryb pak byly odchyceny i tři mramorové molly (Poecilia latipinna). Potok Barát je pak lokalitou, kde se dříve vyskytovali invazní raci mramorovaní (P. virginalis) a raci pruhovaní (Faxonius limosus). Oba druhy byly ale postupně vytlačeny rakem červeným (P. clarkii), který se zde vyskytuje ve velkých počtech a vysoké hustotě (obr. 6). S těmito raky zde dále přežívají jen též nepůvodní ryby koljušky tříostné (Gasterosteus aculeatus; obr. 7).

Obr. 8: Tůň Topla u obce Čatež ve Slovinsku

Některé druhy, které se chovají v akvaristice, se sice objevují vypuštěné v přírodě mimo svůj původní areál výskytu, ale z akvaristiky nepocházejí. Příkladem je rak červenoklepetý (Cherax quadricarinatus), který vytvořil etablovanou populaci ve slovinské termální tůni Topla u vesnice Čatež nedaleko soutoku řek Sáva a Krka (obr. 8). Nedaleko totiž několik let fungovalo akvakulturní zařízení, kde byl tento rak chován pro konzumní účely. Takových příkladů ale není mnoho, většina exotických a teplomilných (tropických a subtropických) akvatických druhů je vypouštěna nezodpovědnými akvaristy, či unikne z nedostatečně zabezpečených chovů. Jedná se o aktivitu nelegální a vysoce rizikovou s ohledem na ochranu biodiverzity. Ohrožené jsou především městské a příměstské oblasti. Rád bych tedy touto cestou apeloval na chovatelskou obec – nevypouštějte chované živočichy do přírody ani jim neumožněte uniknout.

Autor textu: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.

Autor fotografií: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.